Centrum a periferie: Kulturní pouště ve východní Evropě byl dvouletý projekt platformy bienále Ve věci umění, který organizuje tranzit.cz ve spolupráci s OsloBiennalen a Kunsthall Oslo. Projekt je podpořený grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska (Fondů EHP) v rámci programu Kultura. V rámci projektu jsme pořádali umělecké a kurátorské rezidence v Praze a v Oslu, iniciovali vznik nových uměleckých děl a podíleli se na jejich produkci a financování, publikovali diskusní podcastovou sérii, organizovali veřejné diskuse a workshopy a projekt vyvrcholil mezinárodní výstavou současného umění bienále Ve věci umění 2022.

Mocenské vztahy prostupují umělecké pole a vytváří hierarchie - mezi diváky, účastníky, uvnitř uměleckých institucí, mezi umělci a dalšími aktéry uvnitř i vně uměleckého pole. Jsou determinované společenskými a ekonomickými podmínkami definují umění a nakolik a pro koho je dotyčné umění přístupné, ale nikdy tak nečiní beze zbytku. Jak je možné nabourávat stávajíci mocenské konfigurace z pozice někoho, kdo je jimi sám prostoupen? Kde se bere a jakou roli hraje touha umělce, kurátora, produkčního a dalších aktérů narušovat tato mocenská schémata, vytvářet spolupráce, které se zdají nemožné, vztahy, které nevyhnutelně naráží na velké sociální, kulturní rozdíly? Jak vytvářet vztahy a spolupráce s druhými a na základě těchto vztahů proměňovat vlastní institucionální praxi a přemýšlet o tom, nakolik  se do těchto vztahů otiskují různé socioekonomické procesy (např. gentrifikace, revitalizace, strategie státního financování umění). Projekt se zaměřuje na okrajové a hraniční formy umělecké tvorby a proměny uměleckých strategií, které vstupují do otevřených a aktivních vztahů s dalšími disciplínami a komunitami. Obrací pozornost současně k vnitřní podstatě i vnějšímu kontextu uměleckého provozu. Obracíme svou pozornost na lidi s nejrůznější zkušeností a pocházejících z nejrůznějších sociálních tříd a v dialogu a spolupráci s nimi hledáme různé nové (či nově objevené staré) obsahy a formáty uměleckého, kulturního dění. 

Iniciativa Podhoubí vznikla se záměrem podpořit komunitu v litvínovském Janově a rozšířit vznikající solidární síť pro sdílení času, zkušeností i prostředků, ke kterým nemáme všichni stejný přístup. Zázemí projektu se nachází v místním sociokulturním centru Libuše. V rámci vzájemného poznávání, budování důvěry a nacházení hranic vzájemné komunikace budou během září 2021 v Libuši a jejím okolí probíhat výtvarné workshopy a aktivity otevřené (bezplatně) všem místním i vzdálenějším návštěvníkům. Autorkami projektu jsou umělkyně Bára Bažantová a antropoložka Lenka Podroužek Polčová.

Podhoubí zahájilo aktivitu 1. září 2021 a v průběhu září se v jeho rámci uskutečnil mj. workshop tvorby videa, výlet do zoo spojený s výtvarnou dílnou, Graffiti jam spojený s koncertem hip-hopové skupiny Gipsy G nebo výtvarný workshop s umělkyní Laurou Fiľákovou. Programu se zúčastnily desítky dětí z místní komunity.

Program pokračoval v říjnu výstavou kreseb ve veřejném prostoru, které vytvořil nadějný student janovské základní školy Michal Karvay. Výstava na plakátovacích plochách se uskutečnila od 4. do 24. října.

V září 2021 se umělkyně a sociální pracovnice Bára Bažantová s antropoložkou Lenkou Podroužek Polčovou na měsíc přestěhovaly do komunitního centra Libuše na litvínovském sídlišti Janov. Během této doby si Bažantová psala deník, který se stal základem knihy Hoří chemička, něco si přej. Bažantová v textu zaznamenává, s vědomím problematičnosti své pozice, všední život místní komunity, její zákonitosti a nepsaná pravidla. 

Zároveň s tím nechává autorka text prostupovat svými pochybnostmi a otázkami ohledně hranic jednotlivých světů, mezi nimiž se ocitá, a možnostmi jejich prolínání. Díky tomu je kniha víc než pouhým záznamem uměleckého projektu. Svým čtenářům přináší empatickou zprávu o tom, jakým způsobem můžeme vnímat snahu o porozumění mezi lidmi s různými výchozími pozicemi a životní zkušeností. V neposlední řadě je také dobrodružným příběhem. Tento aspekt knihy podtrhují ilustrace Michala Karvaye, jednoho z janovských obyvatel. Karvay ale není jen ilustrátorem. Michalovy kresby i Bářin text vznikaly do značné míry na základě sdílených prožitků i vzájemného dialogu a dávají tak mimo jiné dohromady zprávu o jednom neobvyklém přátelství.

Podcast Raut byl prostor pro diskuse o současném umění, které je otevřené sebekritice, aktivismu, kolektivitě a intenzivnější vnímavosti vůči nejisté budoucnosti. Moderátory podcastu byli Agáta Hrnčířová a Max Dvořák a projekt vznikal ve spolupráci s online deníkem A2larm. Podcast si můžete poslechnout na platformách Apple Podcasts, SoundCloud a Spotify.

V rámci projektu probíhaly v roce 2021 a 2022 umělecké a kurátorské rezidence v Praze a Oslu. Umělecká díla, která vznikla v rámci rezidencí, byla následně vystavena na Bienále ve věci umění 2022 v Praze. Rezidenčních pobytů se účastní následující umělci a kurátoři:

Bienále ve věci umění 2022 probíhalo od 21. července do 23. října 2022 v Galerii hlavního města Prahy, ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a v Šalounově ateliéru. Projekt divákům nabídnul nové umělecké instalace, performance, komentované prohlídky a diskuse. K příležitosti bienále vyšla dvojjazyčná publikace, která rozvíjí tematické ukotvení projektu z dalších kritických, historických a uměleckých perspektiv. Výstava i veřejný program byly přístupné zdarma. Mezinárodní kurátorskou skupinu bienále tvořili Rado Ištok, Renan Laru-an, Piotr Sikora a kolektiv tranzit.cz.

Apart Collective, Nolan Oswald Dennis, Anca Benera & Arnold Estefán, Hera Büyüktaşciyan, Barbora Kleinhamplová, Mandy El-Sayegh, Jacques De Koning, Marie Tučková, Alina Popa, Rudolf Samohejl, Lenka Vítková, Michal Bar-Or, Larisa Crunțeanu, Patricia Domínguez, Hanni Kamaly, Alina Kleytman & Marie Lukáčová, Tarek Lakhrissi, Renz Lee, Fathia Mohidin & Adele Marcia Kosman, Omara - Mara Oláh, Linh Valerie Pham s Ha Thuy Hang a Postavami Reneho O. Villanuevy, Alina Popa, Florin Flueras s Alinou Popou, Candice Lin, Alina Popa s Florinem Fluerasem, kolektiv Prádelna, Vincent Rumahloine, Charlotte Salomon, Sina Seifee, Jana Shostak, Sráč Sam, Bára Šimková, Šúdži Terajama, Rene O. Villanueva, Lenka Vítková, Robert Gabris a Ľuboš Kotlár z Kolektivu I Pack* (DřIíve s Cat Jugravu), Ceija Stojka

Publikace Měkká místa propojuje nové i starší eseje, rozhovory, povídky z různých oborů, oblastí a témat, které mapují prostor východní Evropy i jiných regionů. Když texty odkazují k východoevropskému kontextu, pak je na nich důležité právě to, co jej přesahuje. Příspěvky často začínají vyčerpáním – ať psychickým, kulturním, materiálním či ekonomickým – a následně zastávají strategickou pozici slabosti nebo měkkosti.

Autoři*ky textů a intervencí:

Hamja Ahsan, Giulia Loi, Gwendolyn Albert, Dorota Brázdovičová, Amanda Carneiro, Jana Krejcarová-Černá, Brenda Villanueva Fajardo, Robert Gabris, Jana Horváthová, Ábel Ravasz, Ramon Guillermo, Robin Hartanto Honggare, Filip Herza, Brigitta Isabella, Tarek Lakhrissi, Dorota Jagoda Michalska, Anna Remešová, Sráč Sam, Františka Schormová, Markéta Soukupová, Olúfẹ́mi O. Táíwò, Zai Xu

Série textů Někde mezi: o výzvách norského uměleckého provozu je výstupem kurátorského výzkumu Františka Fekete na umělecké scéně v Oslu.

František Fekete: Rozhovor s Rodrigem Ghattas-Pérezem
Donna García: Spravedlivý umělecký systém může existovat jen jako součást systému spravedlivého pro všechny
Sarah Kazmi: Co je složkou, která podporuje a drží pohromadě?

OsloBiennalen je mezinárodní bienále umění ve veřejném prostoru. Projekty v rámci Oslobiennalen využívají jako výchozí bod samotné město Oslo a odehrávají se po celém městě nebo ve veřejném prostoru, například v rozhlase, novinách, na internetu, ve filmech a podobně. Cílem bienále je zapojit různorodou veřejnost, aby se zdůraznila, rozšířila a rozšířila dlouholetá tradice města Osla v oblasti sběratelství a investic do umění a zapojení umělců do projektů ve veřejném prostoru. Záměrem je, aby prostřednictvím bienále byli místní i mezinárodní umělci vyzváni k práci v Oslu, přičemž materiálem pro uměleckou tvorbu bude samotné město. Oslobiennalen iniciuje a financuje Agentura města Osla pro kulturní záležitosti. Zahajovací výstava s podtitulem osloBIENNALEN FIRST EDITION 2019-2024 byla otevřena 25. května 2019 a její koncepci, vývoj a kurátorství zajistili Eva González-Sancho Bodero a Per Gunnar Eeg-Tverbakk.

Iniciativa pro současné umění tranzit.cz je členem sítě tranzit.org založené v roce 2002 a složené z nezávisle pracujících organizací v Rakousku, České republice, Maďarsku, Slovenské republice a Rumunsku. Za dobu své existence inicioval tranzit.cz řadu mezinárodních výstav a projektů v rámci tranzit.org, nebo se jich účastnil. Patří mezi ně například Monument transformace 1989–2009; Manifesta 8, Murcia, Španělsko (2010), Report on the Construction of a Spaceship Module, New Museum, New York City, USA (2014) a mnoho dalších. Od roku 2007 do roku 2017 byl tranzit.cz součástí projektu pražské galerie tranzitdisplay, v roce 2017 inicioval vznik kodexu Feministické (umělecké) instituce a v roce 2018 založil instituci Bienále Ve věci umění / Matter of Art. Je také zakládajícím členem East Europe Biennial Alliance (společně s OFF–Biennale Budapest, Maďarsko, Kyiv Biennial, Ukrajina, a Biennale Warszawa, Polsko). Hlavním partnerem tranzit.cz je nadace ERSTE.

Kunsthall Oslo je neziskový umělecký prostor, který se nachází ve čtvrti Bjørvika v centru Osla. Kunsthall prezentuje program mezinárodního současného umění s důrazem na nové původní projekty a zaměřuje se na zkoumání společenského a historického kontextu současného umění.

"Důraz, který výstava klade na měkkost stála v přímé opozici jistému post-komunistickému obrazu východní Evropy jakožto neproniknutelné avšak křehké skořápky."

Artforum, září 2022

"Při sledování se napůl smějeme vtipným průpovídkám, napůl je nám divákům v galerii smutno z toho, co ženy zažívají. Jenže tato zranitelnost a slabost jsou subversivní v tom, že zatímco péče by snad mohla znamenat konec a vyřešení nežitelné situace, zde se jí nedostává a jedinou cestou je tak bohužel stále tvrdý boj se systémem."

Artalk, 11.10.2022

"Video rumunské umělkyně Aliny Popy působivě promlouvá o hledání sebe sama poté, co lékaři člověku sdělí fatální diagnózu, o snaze přežít, o potřebě lidské blízkosti. O tom, že svět je mnohem pestřejší, než Video rumunské umělkyně Aliny Popy působivě promlouvá o hledání sebe sama poté, co lékaři člověku sdělí fatální diagnózu, o snaze přežít, o potřebě lidské blízkosti. O tom, že svět je mnohem pestřejší, než si běžně uvědomujeme.si běžně uvědomujeme."

ČTArt, 11.10.2022

"Dílo rakouské Romky Ceiji Stojky (1933–2013), výtvarné umělkyně, spisovatelky a hudebnice, je v Česku k vidění poprvé, a to na letošním ročníku pražského bienále Ve věci umění. Prostřednictvím působivých maleb a kreseb tvorba Stojky znovu otevírá v české společnosti dosud málo reflektované téma holokaustu Romů."

Deník N, 16.9.2022

"Výstava kurátorovaná Rado Ištokem, Renan Laru-an, Piotrem Sikorou a tranzit.cz zahrnuje díla, která se nacházejí na protipólech politické angažovanosti a představují často neslučitelné perspektivy. Odráží tak nesouhlas vyvolaný rekompozicí koloniálního slovníku v rámci východní Evropy."

Blok Magazine, 22.9.2022