Lenka Vítková

📍 Místo → GHMP

Soubor maleb od umělkyně Lenky Vítkové můžeme sledovat zpětně od konce popisu. Přesněji řečeno, zárodek sbírky děl, která lze z hlediska dějin umění interpretovat jako tvorbu existující u ohniska figurativnosti či abstraktnosti, nacházíme v opakujících se gestech, která se nestávají zvykem ani poetikou. Autorku nicméně fascinuje text: každý text visí krátce před a krátce za významovou jednotkou, kterou lze malbě připsat. Všechny jsou asynchronní. Kdysi napsala: „[…] okamžik, v němž se před mění v poté“. Jde o váhu přeorientování a obrazem je gravitace. Síla chronologie v malbách Lenky Vítkové vede k pozastavení událostí, nepodobají se například závratnému zachycení výjevu na fotografii – jsou to záběry zvlněných těl, okvětních lístků, tahů a provazů. Když je konfrontujeme, může být užitečné představit si, že jsou namalované z určitého úhlu, řekněme ze svahu, kde se malířka neustále ocitá vyváděná z rovnováhy a přizpůsobuje se nedosažitelné výšce a středu perspektiv.

Lenka Vítková (*1975) je výtvarná umělkyně žijící v Praze. Její praxe zahrnuje tvorbu malovaných pláten nebo drobných sádrových objektů a fragmentárních textů a instalací. Zajímá ji prolínání osobních témat s kosmickými perspektivami a vidění celku ve ztracených fragmentech. Své texty a obrazy nedávno publikovala v autorské knize První kniha emblémů (Brno: Fait Gallery, 2022). Její texty byly zařazeny do antologií Třídit slova (eds. M. Kubačáková a O. Buddeus, Praha: tranzit.cz, 2021) a Dotek zvířete (eds. H. Janečková a E. Koťátková, Praha: Artmap, 2021). Společně s Anne-Claire Barrigou, Filipem Cenkem a Markétou Lisou vydává česko-francouzský básnický zin Mamka. Vedle výstav vlastní tvorby realizovala několik kurátorských projektů a v letech 2006–2010 kurátorovala prostor pro současné umění v Olomouci nazvaný jednoduše 36.