Jacques de Koning

📍 Místo → Nemocnice

Můžu žít tady, můžu žít v Africe jsou slova mladého muzikanta reggae-punkové skupiny Izrael vyjadřující vztek vůči utlačovatelským institucím, jejichž tlak byl v Polsku 80. let obzvlášť hmatatelný. Krátký dokument, který nizozemský filmař pořídil při své návštěvě ve Varšavě roku 1983, zachycuje depresivní místo svírané stanným právem a cenzurou. Na okrajích pozdně socialistického režimu ale přes mraky totality prosvítalo světlo v textech mladých pankáčů, kteří vyjadřovali svobodu slova a tvoření v obláčcích marihuanového dýmu a trochu moc hlasitě při skladbě Real Situation od Boba Marleyho vykřikovali do kamery, že jediným řešením je totální destrukce. Během necelého desetiletí tato slova měla získat na významu, když po pádu komunistického režimu následovalo porevoluční dohánění kapitalismu, Polsko se formálně stalo součástí demokratického světa a africký kontinent zůstal stejně vzdálený jako dřív.  

Jacques de Koning (*1958) absolvoval v roce 1985 Nizozemskou filmovou a televizní akademii v Amsterdamu. Dále absolvoval kurzy režie na Amsterdam Theaterschool a scenáristiky na American Film Institute LA. Během studií natočil dva dokumentární filmy ve Varšavě v Polsku v období stanného práva, kdy hnutí Solidarnosć svrhávalo komunistický systém. Tyto filmy Mohl bych žít v Africe a Punk in Polen byly později vystaveny v Nizozemsku, Německu, Polsku, Gruzii a Číně. Nyní jsou součástí sbírek Muzea moderního umění ve Varšavě v Polsku a nadace Ursula Bickle Stiftung ve Stuttgartu v Německu, muzea Witte de Wit v Rotterdamu a Nizozemského kulturního domu v čínském Bejingu. De Koning založil vlastní produkční společnost, která produkuje hudební videoklipy, dokumentární filmy a reklamy. Režíroval pro italský televizní kanál RAI UNO a režíroval a produkoval řadu dokumentů pro nizozemskou televizi (IKON, NCRV, RTL4, TROS, AVRO). V posledních letech natočil dva dokumenty o procesu uzdravování válečných veteránů s posttraumatickým stresovým syndromem a o rehabilitaci invalidních veteránů. V posledních letech režíroval první internetový televizní maraton pro nizozemské ministerstvo zdravotnictví zaměřený na nábor dárců orgánů.

Foto instalace (c) Jonáš Verešpej