Hera Büyüktaşcıyan

📍 Místo → Nemocnice

Ve svých site-specific intervencích, sochách, kresbách a filmech Hera Büyüktaşcıyan odhaluje vrstvenou hmotnou paměť různých nestabilních prostor a míst prostřednictvím konceptů absence a (ne)viditelnosti. Opakujícím se tématem v její praxi včetně filmu vytvořeného pro bienále je tekutý charakter architektury – napětí mezi pevností zastavěného prostředí a fluidní povahou paměti, přílivové, odlivové a meandrující pohyby vzpomínání a zapomínání. Film, jehož název odkazuje k alegorickému dílu českého filosofa, pedagoga a teologa Jana Amose Komenského, zachycuje především svět podzemního bludiště čističky odpadních vod v Bubenči. Její hlavní funkce – čištění městských odpadních vod – slouží jako metafora pro čištění, praní nebo whitewashing, a to jak historických narativů, tak orientalistických zobrazení jinakosti. V animovaných stop motion sekvencích plynou z dutin čističky dlaždicovité skleněné korálky do dalších budov propojených vodou jako veřejné lázně nebo do prostor obložených kachličkami Rako jako hotelové lobby. Právě pod hladkým povrchem figurativních i ornamentálních obkladů, vyráběných v Rakovníku a k nalezení na různých místech v Praze od bubenečské čističky až po Hotel Imperial, umělkyně hledá skryté napětí mezi soupeřícími myšlenkami čistoty a kulturní kontaminace, které je charakteristické pro Prahu jako palimpsest řady temporalit a různých společenských představ.

Dílo vzniklo s podporou bienále Ve věci umění. Realizace byla podpořena grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska (Fondů EHP) v rámci projektu „Centrum a periferie: Kulturní pouště ve východní Evropě”. 

Installation view (c) Jonáš Verešpej