OMARA - Mara Oláh

📍 Místo → GHMP

Malby OMARY – Mary Oláh jsou reakcí na rasismus a vyjádřením jejího hněvu. Mara jimi dává jasně najevo, že odmítá svůj hněv ignorovat a nehodlá o něm mlčet. Jak napsala afroamerická básnířka Audre Lorde v souvislosti s rasismem a hněvem: „Moje mlčenlivost mě nikterak neochránila. Stejně jako vaše mlčení neochrání vás.“ Jak se můžeme s hněvem vyrovnat? Jak s ním můžeme existovat? Jak mu můžeme naslouchat? Mara Oláh se jako samouk pustila do malování po čtyřicítce. Její malby a kresby obvykle zobrazují skutečné události a doprovází je poetické texty, jimiž Mara zdůrazňuje své emoční rozpoložení. Umění využívala k tomu, aby se vyrovnala se svými životními traumaty i s těžkostmi, se kterým se setkávala jako Romka žijící v Maďarsku.

OMARA – Mara Oláh (1945–2020) začala malovat ve 43 letech, po smrti své matky. Souběžně s autobiografií malbou vyjadřovala v chronologickém pořadí hlavní traumata svého života, přičemž umění používala jako terapeutický nástroj, aby se vyrovnala s ponížením a překonala jej, zármutek ze ztráty matky, úzkost z odcizení od dcery a fyzickou bolest způsobenou rakovinou. Od roku 1992 jsou všechny její obrazy doplněny nápisy. Modré obrazy – namalované v různých tónech modré barvy a doplněné textovými vysvětlivkami a moudrými slovy – jsou zpovědí o autorčiných nejdůležitějších osobních zážitcích, o jejím vztahu s dcerou, o jejích těžkých zkouškách jako ženy a Romky. V roce 1993 otevřela ve svém domě v Kispestu vůbec první soukromou galerii umění v Maďarsku a v roce 1997 vydala vlastním nákladem autobiografii OMara festőművész [Malířka Omara].