Alina Popa

📍 Místo → GHMP

Tři roky poté, co Alina Popa zemřela, opět ožívá její projekt Ty jsi vystavovaný ve spojení s příběhy a mýty japonské kulturní scény 70. let: jde o entuziastické znovunastudování událostí slavné mangy Ashita no Joe ve skutečném životě. I když dnes mohou působit apropriovaně, záznamy performance Aliny Popy spolu s některými jejími nástroji zabírajícími prostor se zde nacházejí v juxtapozici s kresbou posledního výjevu hrdiny Ashita no Joe a s nalezenými materiály, jež se vztahují k pohřbu, který Šúdži Terajama zorganizoval v manze pro jednoho z bojovníků. Tyto scény ukazují rozmanitost vztahů, když smrt vytlačuje život jako elementární sílu projevující se živostí. Skrze fikci ztvárňují propast, která odděluje život a smrt, završení a přerušení, v němž tyto umělecké výrazy rozvádějí myšlenku sociálních a afektivních prostor, kde se pro smrt a pro život ani netruchlí, ani nepějí chvalozpěvy. Nalezené audio zaznamenávající únos tyto záležitosti uzavírá a vytváří atmosféru, která překračuje hrůzu a místo ní dává svolení vykonat smrt zaživa.

Alina Popa (1982–2019) byla rumunská umělkyně, která se pohybovala mezi choreografií, teorií a současným uměním. Byla spoluzakladatelkou The Bureau of Melodramatic Research (BMR) a spoluiniciátorkou platformy ArtLeaks. Její politický a umělecký výzkum se soustředil na teorii afektu, vztah mezi neoliberalismem a melodramatem a ideologické vazby mezi horolezectvím a nacionalismem. Popa vystudovala finance na Bukurešťské akademii ekonomických studií (2000–2004) a poté studovala malířství, kinematografii a fotografii na Maďarské univerzitě výtvarných umění v Bukurešti (2003–2009). V BMR, kterou založila spolu s Irinou Gheorghe v roce 2009, zkoumala způsoby, jakými jsou emoce genderovány a feminizovány, vytvářela díla, která se zabývají dopady kapitalismu v současné společnosti, a vytvořila online platformu, jejímž cílem je zesílit hlasy kulturních pracovníků, jejichž pracovní práva byla porušena. Vystavovala a vystupovala v různých institucích, například ve vídeňském MUMOK, istanbulském DEPO a berlínském Martin Gropius Bau. Žila a pracovala v Bukurešti.