Robert Gabris a Ľuboš Kotlár z kolektivu i pack* (dříve s Cat Jugravu)

📍 Místo → Šaloun

V tomto díle kolektiv spojující umělce z romské queer komunity otevírá téma cukru jako nejvypjatější komodity v postko- loniálním světě. „Bílé zlato“, které po několik staletí podněcovalo otroctví, prošlo různými inkarnacemi od předmětu útlaku přes symbol absolutní moci a luxusu až po dnešní známku absolutní chudoby. Toto performativní dílo zdůrazňuje jeho rasistické implikace a hutnou historii a současně otevírá platformu pro proměnu cukru. Jak se dočteme v prohlášení, k zapojení do tohoto procesu je třeba získat zpět nástroje uchvácené cukrovými sochami vystavenými v rámci instalace. Musíme oškrábat, rozbít, trhat, olízat, zlomit a strávit každičký kousek, abychom získali přístup k dalším nástrojům léčení. Šalounova vila se tak stane dějištěm performativní akce, dekonstruovaná kuchyně se otevře novým receptům
a příchozím, kteří se chtějí zapojit do terapeutického procesu.

Realizace díla byla podpořena grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska (Fondů EHP) v rámci projektu „Centrum a periferie: Kulturní pouště ve východní Evropě”.

i pack* neboli smečka divokých queerů na lovu patriarchálních heteronormativních rasistických předsudků v institucionálních prostorech.

Ľuboš Kotlár (*1991) je fotograf, vizuální umělec a kurátor. Je absolventem katedry fotografie a nových médií Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Během studia absolvoval výměnný pobyt na Aalto School of Arts Design and Architecture v Helsinkách a na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě. Je jedním ze zakladatelů a aktivních členů uměleckého kolektivu dsk. založeného v roce 2012. Zaměřuje se především na vlastní uměleckou praxi, fotografii a editorskou a kurátorskou práci. V roce 2022 strávilrezidenční pobyt ve Villa Romana ve Firenze, který je výsledkem společného úsilí Evropského romského institutu pro umění a kulturu (ERIAC) a Villa Romana. 

Robert Gabris (*1986) absolvoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě a Akademii výtvarných umění ve Vídni. Vyjadřuje se hlavně s kresbou, která mnohdy přesahuje do instalace a performance. V jeho převážně autobiografické práci se často objevuje téma politiky identit. Zajímá se o vyloučené skupiny nebo queer tělesnost v konfrontaci s normami a hranicemi většinové společnosti. Experimentální kresba je pro něj formou rezistence vůči rasismu a různým podobám (sociálního) vyloučení. Gabris svou práci představil především ve středoevropském kontextu, ale také například v Rize nebo Šanghaji. V posledních letech častěji vystavoval i na české scéně, včetně bienále Matter of Art (2020), v galerii Artivist Lab (2019) nebo v Moravské galerii v Brně (2017).