Třetí ročník pražského bienále současného umění probíhá od 14. června 2024 do 29. září 2024 v Národní galerii Praha, a to ve Velké dvoraně Veletržního paláce a v Lidické galerii. Kurátorstvem projektu jsou Katalin Erdődi a Aleksei Borisionok. Přímo pro bienále vznikla nová původní díla, která připravují malířka Kateryna Lysovenko, interdisciplinární umělkyně Alicja Rogalska, umělec Nikita Kadan, filmařka Marta Popivoda, uměleckovýzkumná skupina DAVRA (Madina Joldybek, Zumrad Mirzalieva, Saodat Ismailova), umělec, kurátor a architekt Zbyněk Baladrán, výzkumník a umělec Tomáš Uhnák a björnsonova & Nik Timková, Zuzana Žabková, Vojtěch Hlaváček, Tamara Antonijević, Tanja Šljivar.

Venkov jako prostor společenské změny či historie a budoucnost dělnických hnutí, jsou dva tematické okruhy letošního pražského bienále, které kurátoruje dvojice Katalin Erdődi a Aleksei Borisionok. Obrazně pracují s metodou roubování převzatou ze zemědělství a medicíny, kdy se k sobě připoutají dvě odlišné rostliny či tkáně, aby se vzájemně posílily. Tak označují kurátoři svou spolupráci i vztah jednotlivých děl na výstavě. Chtějí tak poukázat na vzájemné, proměnlivé vztahy mezi venkovem a městem a s tím související význam a smysl lidské práce. Umělci a umělkyně tu pracují s příběhy společenských nepokojů a sociálních a politických změn, které ovlivňují životy lidí ve střední a východní Evropě. Bienále Ve věci umění 2024 je první profesní spoluprací Erdődi a Borisionoka, kteří oba žijí a pracují ve Vídni.

„Lidstvo čelí globální krizi. Napříč celou planetou vytěžujeme pracující osoby a ničíme si vlastní životní prostředí. Chceme obrátit pozornost k příběhům z historie dělnických hnutí a protestů pracujících, ať už byly úspěšné, nebo ne. Je potřeba najít novou cestu k budoucnosti politického organizování, solidarity a spravedlnosti,“ říká kurátor a teoretik Aleksei Borisionok. Je autorem článků pro různá periodika a odborné publikace. Ve svých projektech se zaměřuje na témata vzdělávání, dělnických a sociálních hnutí a stávek. Kurátoroval výstavy mj. ve Vilniusu, v Kyjevě, ve Stockholmu, ve Vídni, v Minsku a v Poznani.

„Venkovské oblasti jsou zdrojem všeho, co potřebujeme pro naplnění našich základních potřeb – od potravin až po nejrůznější materiály suroviny. Životy lidí na venkově a ve městech jsou provázané a na sobě závislé. Přesto ve veřejném diskurzu často chybějí hlasy těch, kteří na venkově žijí a pracují. Zajímá mě, co se můžeme od venkova naučit, jak můžeme překonat kulturní stereotypy, které vytvářejí falešnou představu venkova jako politicky zaostalého a pasivního, a znemožňují nám vnímat jeho politický potenciál,“ říká kurátorka a dramaturgyně Katalin Erdődi, která od roku 2017 zkoumá změny na venkově prostřednictvím site-specific kolaborativních uměleckých a kurátorských projektů, které realizovala v různých venkovských oblastech v Maďarsku, Německu a ve Španělsku.