Ceija Stojka

📍 Místo → GHMP

Ceija Stojka byla v deseti letech i s rodinou deportována do Osvětimi. Přežila pobyt v Osvětimi i v koncentračních táborech Ravensbrück a Bergen-Belsen. Spolu se svým bratrem Karlem v 80. letech jako první prolomila mlčení týkající se romského holocaustu v Rakousku. Informovala, mluvila i psala o vlastním osudu a osudu své rodiny.  Koncem 80. let, tedy jako padesátnice, se sama začala učit kreslit a malovat. Její dílo je působivým uměleckým vyprávěním o pronásledování a genocidě romského a sintského obyvatelstva v éře nacismu. Na výstavu byla vybrána díla vyjadřující trauma nepřímo a v náznacích, čímž si klademe otázku, jak trauma převést do estetické podoby. Obrazy očí bez těla, zvířat a idylických krajin připomínají, že něco zůstalo nezachyceno a nevyřčeno. Vystavené malby zdůrazňují ústřední roli nevyslovitelného: nepřenositelnost zkušenosti, kdy je člověk vystaven násilí a krutosti války a genocidy.

Ceija Stojka (1933–2013) byla rakouská romská spisovatelka, malířka, aktivistka a hudebnice.. Stojkovi byli obchodníci s koňmi, jejichž karavana trávila zimy ve Vídni a v létě putovala po rakouském venkově, kde rodina mohla sledovat své dědictví po více než 200 let. Spolu s matkou a čtyřmi z pěti bratrů přežila holocaust a internaci v Osvětimi, Ravensbrücku a Bergen-Belsenu. Stojka, její matka a sestry byly v roce 1945 osvobozeny Brity z Bergen-Belsenu a vrátily se do Vídně. Ceija začala chodit do školy do druhé třídy ve dvanácti letech. Malovat začala v 56 letech a používala k tomu netradiční malířské nástroje, jako jsou prsty a párátka. Pracovala s nejrůznějšími všedními materiály, včetně lepenky, skleněných nádob, pohlednic a slaného těsta. Její tvrba má kořeny v německém expresionismu a lidovém umění a zobrazuje tábory smrti i „idylické“ obrázky z období před holocaustem, v době rodinného života v malovaném vagonu. V roce 1992 se stala rakouskou mluvčí pro uznání genocidy Romů a Sintů a zároveň hlasem v boji proti diskriminaci, kterou Romové nadále trpí v celé Evropě.