Alina Popa

📍 Místo → Nemocnice

Bod mazel a Země pod nohama zmizela a já visím z téhle věty jsou dvě performance od Aliny Popy, které nelze předvést na jevišti. První z nich je k dispozici na blogu, kam byla nahrána dokumentace ve formě prózy a kreseb. Ohlašuje se asi takto – „Přála bych si osvojit bod“. Nepřímá pozvánka pro kohokoliv, kdo na ni narazí. Druhá je označena jako „schematická performance“, je ilustrována ve videu a lze si ji vykládat jako instruktáž: jak schematicky načrtnout větu, kterou chce člověk pronést. Tato díla jsou extraktem vědomí jazyka, ideologie a paměti, když vyjadřují svou fascinaci stabilním terénem a rozpoznatelnými postoji. Schémata a stanoviska vždy obsahovala umění. Popa píše teorii těchto dvou uměleckých produktů a přichází s tím, že v rámci tradic abstrakce a spekulace koncepty nebyly nikdy opravdu divoké, a to včetně umění.

Alina Popa (1982–2019) byla rumunská umělkyně, která se pohybovala mezi choreografií, teorií a současným uměním. Byla spoluzakladatelkou The Bureau of Melodramatic Research (BMR) a spoluiniciátorkou platformy ArtLeaks. Její politický a umělecký výzkum se soustředil na teorii afektu, vztah mezi neoliberalismem a melodramatem a ideologické vazby mezi horolezectvím a nacionalismem. Popa vystudovala finance na Bukurešťské akademii ekonomických studií (2000–2004) a poté studovala malířství, kinematografii a fotografii na Maďarské univerzitě výtvarných umění v Bukurešti (2003–2009). V BMR, kterou založila spolu s Irinou Gheorghe v roce 2009, zkoumala způsoby, jakými jsou emoce genderovány a feminizovány, vytvářela díla, která se zabývají dopady kapitalismu v současné společnosti, a vytvořila online platformu, jejímž cílem je zesílit hlasy kulturních pracovníků, jejichž pracovní práva byla porušena. Vystavovala a vystupovala v různých institucích, například ve vídeňském MUMOK, istanbulském DEPO a berlínském Martin Gropius Bau. Žila a pracovala v Bukurešti.

Foto instalace (c) Jonáš Verešpej