Čarodějnice odmítají plodit děti, a proto ohrožují patriarchát a kapitalismus, jak píše feministka Silvia Federici v přelomové knize. Ta ovlivnila nejen teoretické a umělecké uvažování o útlaku žen. Jak středověké procesy souvisejí se současnou společností a kvír uměním? Poslouchejte rozhovor s teoretičkou práce Ľubicou Kobovou, která definuje čarodějnici jako politickou aktérku odporu, a umělcem Alex Sihelsk*, v jehož utopických filmech figurují kvír čarodějnice. Kniha Silvie Federici Kaliban a čarodějnice v českém překladu Sylvy Ficové je vychází v nakladatelství tranzit v prosinci 2025. Můžete si ji pořídit v předprodeji na Donio s 15% slevou.

„Myslím si, že postava čarodějnice je mnohem důležitější jako nějaký politický aktér nebo politická síla než jako přirozená ženská esence rebelství nebo přímo ve spojení s kouzly a magií,“ říká Kobová a dodává: „Osobně ji vnímám jako akt rezistence – postava čarodějnice se objevuje vždy, když je potřeba vzdorovat patriarchátu. Vystupuje proti reakcionářským a konzervativním silám,“ říká Ľubica Kobová, pedagožka a filozofka věnující se teorii práce.

Multidisciplinární umělec Alex Sihelsk* se zabývá současným i tradičním čarodějnictvím, na které nahlíží jako na snahu vrátit se k usurpovaným vědomostem a jejich rekontextualizaci v kvír perspektivách. „Přijde mi, že archetyp čarodějnice a archetyp kvírnes spolu můžou jít ruku v ruce. Teoretička Monique Wittig argumentuje proti konstruktům muže a ženy, které fungují v heterosexuálním uspořádání světa jenom v návaznosti na sebe, aby mohli spolu plnit reproduktivní funkci. Tím, že čarodejnice nenaplňuje roli, kterou po ní patriarchát vyžaduje, odmítá plodit děti, uklízet, vařit, a namísto toho požírá děti, lítá na koštěti a vaří jedy, můžeme s klidem říct, že se dá číst jako kvír. Nehledě na to, že v minulosti nebyl pojem kvír pojímán tak jako dnes – kvír nebylo něco, co jsem, ale spíš něco, co dělám.

„Skrze postavy Kalibana a čarodějnice, kteří se objevují v názvu knihy, poukazuje Silvia Federici na dva klíčové historické procesy,“ vysvětluje Kobová. „Jeden proces je vykořisťování a vyvlastnění ženského těla, který symbolizuje postava čarodějnice. Kaliban pak reprezentuje zotročená, vyvlastněná a vykořisťovaná těla neevropských, nezápadních civilizací.“ Federici rozvíjí Marxovu teorii o původní akumulaci a tvrdí, že počátky kapitalismu jsou podmíněné právě tímto vyvlastněním a později také imperiální dominancí. Ľubica Kobová napsala doslov k českému překladu knihy Kaliban a čarodějnice, který vyjde letos v prosinci v nakladatelství tranzit v překladu Sylvy Ficové.

Přechod od feudalismu ke kapitalismu způsobil postupné podrobení si žen a jejich zapřáhnutí v domácnostech. „Když to řeknu zjednodušeně, tak pro zvyšování zisku a akumulaci prostředků je potřeba pracovní síla, což vytváří tlak na větší reprodukci, tedy skutečný demografický tlak na ženy.“ Hon na čarodějnice, během kterého v Evropě zahynuly statisíce lidí, především žen, byl nástrojem, který napomohl utvrzení patriarchálního řádu. Ženy, se svými znalostmi kontroly reprodukce, pro nový společenský řád představovaly riziko. Muži tak vytlačili ženy i z porodnictví, protože se obávali infanticidy, jíž se často dopouštěly chudé ženy, které se o další děti nedokázaly materiálně postarat.

„Vnímám kontinuitu mezi uměním, dětskou hrou a čarodějnictvím – činnosti, které jsou z mého pohledu velmi vzácné a přínosné. Umění je takovou legitimní sférou, ve které si můžeme věci představovat jinak nebo i říkat, že v tomto čase na tomto místě něco funguje jinak,“ říká Kobová. „A v tom si myslím, že jsou umění, hra a čarodějnictví velmi nebezpečné.“ 

Alex Sihelsk* momentálně pracuje na utopickém filmu inspirovaném soilpunkovou a solarpunkovou estetikou v propojení s čarodějnictvím. „Pro mě je čarodějnictví o vztahu s půdou a s krajinou, o snaze pochopit cykly, které v přírodě fungují. Podle mě je to vlastně hodně imateriální řemeslo, které funguje na symbolice a na síle myšlenky, na tom, jak si dokážeš v sobě přetavit realitu.“ Ve své tvorbě se věnuje imaginaci lepších budoucností.

„Když se podíváme na filmy a seriály, které se zabývají budoucností, skoro vždycky je to nějaká dystopie, svět po apokalypse. Myslím, že je to chytrá marketingová strategie: udržet lidi v tom, že může být hůř, tak buďme rádi za to, co teď máme – za naši práci, za to, že si můžeme objednat jídlo a vybrat si z 80 různých druhů kečupu, protože velmi brzy tady může být ta apokalypsa,“ vysvětluje Sihelsk*.  

„Vlastně mám rád to přirovnání, které říká Mark Fisher (autorem výroku je Fredric Jameson, respektive Slavoj Žižek), že je lehčí představit si konec světa než konec kapitalismu. Ano – je to těžké z pohledu bílého heterosexuálního muže, ale osoby a skupiny, které jsou marginalizované a ten svět prostě není pro ně, musely přijít na strategie, jak přežít, jak se těšit na další den, mít něco, k čemu můžou směřovat. Takže si myslím, že je možné si představit lepší budoucnost, a myslím, že je důležité to komunikovat se světem,“ dodává. 

Podcast Raut moderuje Ester Grohová a Nela Pietrová. Dramaturgem podcastu je Max Dvořák. Zvukový obal vytvořila Ester Grohová. Zvukový mix a mastering dělal Ondřej Holý. Vizuální identitu pro celou sérii navrhlo studio Day Shift Office, food design pro doprovodné fotografie připravila Barbora Gábová ve spolupráci s Františkou Malaskovou, Annou Kameníkovou a Natálií Košťálovou z tria Bláznivé bruschetty. Fotografkou série je Viktorie Macánová. Podcast vznikl díky finanční podpoře Ministerstva kultury České republiky. Hlavním partnerem tranzit.cz je nadace ERSTE.