„Dekolonizace je proces analyzování nerovných vztahů mezi zeměmi, které byly kolonizátorskými impérii, a zeměmi, které byly kolonizovány. Je to globální pohyb, který se dobře vizualizuje a materializuje ve výstavních a vzdělávacích institucích,“ říká teoretička a kritička umění Anna Remešová. Dekolonizace se stala hojně diskutovaným tématem v paměťových institucích, jakými jsou muzea, a to především v západním světě. Část kulturního dědictví, které ve svých sbírkách vlastní např. Britské muzem, se do vlastnictví Velké Británie dostala během plenění zemí, které britské impérium kolonizovalo. Avšak mnohé státy se těchto ukradených artefaktů v řadě případů odmítají vzdát.

Původ těchto předmětů často není známý, stejně jako okolnosti, za nichž k jejich odcizení došlo. Podle Remešové je klíčový výzkum věnovaný jejich původu tj.  odhalení toho, jak se do té které sbírky dostaly, kdo je odvezl a za jakých okolností? Důležité jsou i vzdělávací programy, kdy by se samotné instituce měliy zajímat o to, co pro ně znamená dekolonizovat, a měly by přizvat k diskusi zástupce komunit, které čelily koloniálnímu útlaku. „Je nutné, aby se státy aktivně snažily uloupené předměty vrátit tam, odkud pocházejí, což se ale většinou neděje. V zemích, v jejichž držení se nacházejí, jsou totiž již považovány za vlastní kulturní dědictví,“ říká Remešová.

Ačkoliv země střední Evropy se na přímé kolonizaci nepodílely, nepřímo z ní různými způsoby benefitovaly. „Těžili jsme z něj intelektuálně, materiálně, ekonomicky a hospodářsky“, říká Remešová, která jako doktorandka na Akademii výtvarných umění zkoumá vývoj a historii sbírek pražského Náprstkova muzea afrických, asijských a amerických kultur. Artefakty ze zemí tzv. globálního jihu se do střední Evropy dostávaly různými cestami. Koloniální struktury a motivy migrovaly z imperiálních center k nám a ovlivňovaly volné i užité umění, mj. tvorbu meziválečné avantgardy.

„Zajímá mě, jak umělci jako Emil Fila nebo Toyen a grafičtí designéři přebírali koloniální obraznost. Naše avantgarda přijímala klišé, motivy a formy spojené s koloniální imaginací,“ říká Rado Ištok, který pro server Artalk připravuje sérii esejů Kapitoly z koloniálního dějepisu umění.

Dekolonizace se stala tématem několika velkých mezinárodní přehlídek současného umění. Jak se téma propisuje do programu 12. ročníku berlínského bienále a jak vypadá dekolonizovaný a kontroverzní ročník vlivných výstav documenta v Kasselu? Poslouchejte desátý díl podcastové série Raut.