Hraničář i HaDivadlo se nerůstu věnují umělecky a snaží se v souladu s jeho principem i organizovat vlastní práci. V Ústí změnili výstavní tempo a realizují jen dvě dlouhodobé výstavy ročně, na které navazuje interdisciplinární doprovodný program v podobě přednášek, diskusí a dalších akcí. HaDivadlo nerůstu věnuje celou aktuální sezónu, v rámci které neuvádí žádné nové premiéry, ale vrací se ke stávajícímu repertoáru a starším inscenacím skrze různé autorské intervence.

„Restart kultury po prvních vlnách pandemie byl brutální a rychle se zapomnělo na proklamace zpomalení uměleckého provozu. Měli jsme potřebu tomu dostát a ptát se, proč je fungování kultury tolik spojené s produktivismem. Opravdu je naším úkolem permanentně produkovat něco nového?“ ptá se Buraj, který je také členem Nerůstové pracovní skupiny. Nerůstovou sezonu nevnímá jako prostor pro nečinnost, ale přenesení pozornosti k věcem jiného druhu. 

„Tvůrci a tvůrkyně, kteří u nás kdysi režírovali, se k nám teď vracejí a svoje díla rozšiřují. Doplňují je třeba přednáškami, berou diváky na tematické procházky nebo představení vsazují do jiného prostředí“, přibližuje Buraj svou aktuální dramaturgickou koncepci.

V Hraničáři se teď soustředí na dlouhodobé instalace, které tvoří tematický rámec pro živý program a umělecké intervence. „Doprovodný program vede k pospolitosti a setkávání a k jinému druhu prožitku. Tvoříme kulturu, která není zaměřená čistě na produkci výtvarných děl, ale spíše na budování komunity,“ říká Johnová. Zmiňuje například sérii uměleckých soustředění v krajině, které propojily lidi z různých oborů.

„Zaměřili jsme se na proměňující se krajinu Ústecka a Mostecka. Spolu s účastníky soustředění jsme zkoumali, jaká je naše role v utváření krajiny a jakým způsobem se změní náš pohled na okolí, pokud přestaneme přírodu zkoumat jako zásobárnu zdrojů, a jak nám k tomu může přispět umělecká imaginace. Důležité pro nás bylo spojení s hnutím Limity jsme my, s nimiž jsme uspořádali diskusi na téma transformace regionu.“

Zpomalení dramaturgie směrem k hlubšímu prozkoumávání témat také souvisí s proměnou publika kulturních institucí. Buraj i Johnová se shodují v tom, že jejich diváci jsou v současnosti více otevření. Jít na výstavu nebo představení jim už nestačí – chtějí diskutovat a dozvědět se víc.