První díl podcastu Raut mapuje současné tendence utváření uměleckých kolektivů a sebeorganizace uměleckých profesionálů v podpůrných organizacích a návaznost na svazovou činnost umělců za normalizace. Agáta Hrnčířová a Max Dvořák si jako hosty pozvali umělce Pavla Karouse, zástupce kolektivu BCAA system Noemi Purkrábkovou a Jiřího Sirůčka a členy APART Collective Emu Hesterovou, Denise Kozerawského a Petera Sita. Proč se umělci dobrovolně vzdávají svojí autonomie ve prospěch kolektivu? Nedusí snaha o nalezení společného jmenovatele ostré myšlenky v základech? Jak fungovaly spolky a svazy v Čechách v průběhu 20. století? Vnímají současní umělci nějakou kontinuitu s myšlenkami, které kolektivy a svazy minulého století reprezentovaly?

„Málokteré aktivity dělá člověk sám – na většinu z nich potřebujeme společnost, se kterou můžeme spolupracovat. Výtvarné umění a kultura má obrovský vliv na chování lidí. Jinak se chováme v udržovaném kostele a jinak v zaneřáděném podchodu,“ říká Pavel Karous, sochař, pedagog a člen uměleckého Spolku Skutek. Věnuje se problematice umění ve veřejném prostoru, v projektu Vetřelci a volavky zdokumentoval monumentální sochařství z období normalizace. Dlouhodobě se zasazuje o uzákonění „procenta na umění“, aby část rozpočtu na veřejné stavby zahrnovala vznik nových uměleckých děl spojených s realizací budov. V rozhovoru pro Raut přibližuje fungování státních uměleckých organizací v období socialismu, kdy lepší životní podmínky umělců byly podmíněné konformitou s tehdejším režimem. Silná kolektivní organizace by současným výtvarníkům mohla pomoci v boji za lepší životní a pracovní podmínky. „Kdyby u nás vznikly odbory, jaké jsme měli v 60. letech, tak bych do nich určitě vstoupil. Nahromadila se tady spousta problémů, jako první by se měl řešit zcela chybějící systém zadávání veřejných zakázek pro výtvarníky,“ dodává Karous.

O generaci mladší než Karous jsou členové interdisciplinárního kolektivu BCAA System. Ti pracují současně s klubovou hudbou, videoherními principy, aktivismem a estetikou virtuálních světů, a skrze témata solidarity a udržitelnosti vytvářejí spekulativní příběhy o budoucnosti a novém společenském uspořádání. „Abychom se v kolektivu dopracovali k nějakému závěru, trpíme hodinovými diskusemi, ale v důsledku to má blahodárný účinek. Obecná představa je, že hlasování většiny proti menšině je demokratické. V mnoha ohledech je to ale problematické, snažíme se to nedělat. Souvisí to i s motivacemi, které za kolektivem stojí. BCAA jsme nezakládali jako vysoce produktivní a ziskový umělecký projekt. Jsme především kamarádi, kteří spolu rádi něco dělají,“ říkají zástupci BCAA system. Jako kolektiv mohou BCAA pracovat na rozsáhlých a ambiciózních projektech, rozličné dovednosti jednotlivých členů jim umožňují působit napříč různými audiovizuálními médii.

Osobní vazby hrají významnou roli i pro slovenský APART Collective. Prvotním impulsem pro vznik spolku však byla sdílená frustrace z chybějícího prostoru pro určité myšlenkové směry a způsoby diskuse v tamějším akademickém prostředí. Šest členů APARTu vytváří společné umělecké projekty, mají v Bratislavě také vlastní výstavní a diskursivní prostor s veřejnou čítárnou, vydávají knihy a pořádají přednášky a projekce. „Internacionalita je pro nás důležitá pro utváření vztahů s podobně smýšlejícími lidmi. Vytváříme paralelní strukturu k veřejným uměleckým institucím, jako kolektiv jsme vůči nim flexibilnější a můžeme rychleji reagovat. Musíme pěstovat individuality uvnitř kolektivu. Společně cítíme kolektivní sílu a bezpečí,“ říkají v rozhovoru Hesterová, Sit a Kozerawski. 

Podcast je součástí projektu tranzit.cz Centrum a periferie: Kulturní pouště ve východní Evropě, který je financovaný z Fondů EHP a Norska. Série vzniká za podpory Státního fondu kultury České republiky. Hlavním partnerem tranzit.cz je nadace ERSTE.