NGP – Veletržní palác – Velká dvorana

Adresa

Dukelských Hrdinů 47
170 00 Praha 7-Holešovice

Otevírací doba

Út–Ne	10:00–18:00
Každá první středa v měsíci	10:00–20:00

Budova Veletržního paláce bude 9. července zavřená z důvodu odstávky vody. Děkujeme za pochopení.

Vystavující umělectvo

Kateryna Aliinyk, Zbyněk Baladrán, björnsonova, cosa.cz, kulturní družstvo / cultural cooperative (Markéta Mráčková, Barbora Šimonová) & Viktor Vejvoda, DAVRA research group (Madina Joldybek, Zumrad Mirzalieva, Saodat Ismailova), Martina Drozd Smutná, Giorgi Gago Gagoshidze, Asunción Molinos Gordo, Uladzimir Hramovich, Adelita Husni-Bey, Nikita Kadan, Kateřina Konvalinová & Judita Levitnerová, Kateryna Lysovenko, Pınar Öğrenci, Natalie Perkof, Marta Popivoda, Randomroutines (Tamás Kaszás & Krisztián Kristóf), Alicja Rogalska, Elske Rosenfeld, Zorka Ságlová, Antje Schiffers, Olia Sosnovskaya, Petr Štembera, Dominika Trapp, Tomáš Uhnák & Asia Dér / Tamás Kaszás / Asunción Molinos Gordo

O bienále

Přístupnost a zázemí

Bezbariérový vstup
Klimatizace	Ne ve Velké dvoraně
Toalety
Bezbariérové WC
Pitná voda
Přebalovací pult
Wi-Fi
Zásuvka 230V

Veřejná doprava

Stanice	Vltavská
Metro	C
Tram – Veletržní palác	6 / 17
Tram – Strossmayerovo náměstí	1 / 2 / 6 / 8 / 12 / 17 / 25 / 26

Najít spojení

O prostoru

Hlavní výstava bienále Ve věci umění se nachází ve Veletržním paláci, kde sídlí Národní galerie Praha. Veletržní palác byl postaven v letech 1925–1928 a představuje vynikající příklad české funkcionalistické architektury. V meziválečném období patřil společnosti Pražské vzorkové veletrhy, jejíž vizí bylo vytvořit veletržní prostor, který přiláká obchodníky z celé Evropy. Velká dvorana paláce, kde se bienále odehrává, byla hlavním dějištěm veletrhů a prostorem k vystavování těžké techniky, například zemědělských či průmyslových strojů. Bývala plná reklam, cedulí a předmětů – šlo o velice pestré prostředí. Modernizace na počátku dvacátého století přinesla řadu změn: vedla k masivní migraci z venkova do měst (která pokračuje dodnes) a vyšší počty pracujících rovněž posílily dělnické hnutí.

Po druhé světové válce se palác stal domovem pro společnosti věnující se zahraničnímu obchodu a v roce 1974 ho téměř zničil požár. Nikdo poté nevěděl, co si s vyhořelou budovou počít. Objevily se návrhy přestavět ji na nemocnici, výzkumný ústav či muzeum revolučního dělnického hnutí. Společnost Stavoprojekt Liberec, která za budovu zodpovídala, nakonec navrhla, že by zde mohla vzniknout galerie současného umění. A tehdy se o palác začala zajímat Národní galerie. Rekonstrukce nicméně trvala dlouho. Dokončena byla až v devadesátých letech, kdy se do ní Národní galerie konečně mohla nastěhovat.