Sklízet spolupráci. Exkurze do Muzea družstevnictví a diskuze

Jazyková přístupnost: čeština
Vstup zdarma
Omezená kapacita – rezervace míst

Exkurze a diskuze v méně známém pražském muzeu s jeho ředitelem, členkami kulturního družstva cosa.cz, umělcem Uladzimirem Hramovichem a Bolkem Šmejkalem z Iniciativy nájemníků a nájemnic propojí myšlenky historických solidárních bojů se současnými iniciativami. 

Mnoho myslitelů tvrdí, že spolupráce a vzájemná pomoc jsou na rozdíl od kapitalistické konkurence základem lidského rozvoje a spravedlivé společnosti. Muzeum družstevnictví v Praze vypráví příběh družstevních hnutí v československém kontextu. Součástí akce bude komentovaná prohlídka muzea vedená jeho ředitelem Pavlem Černým a kulturním družstvem cosa.cz (Markéta Mráčková a Barbora Šimonová), které s muzeem již dříve spolupracovalo, a představí novou tvorbu na hlavní výstavě bienále v Národní galerii Praha ve Veletržním paláci. Jejich projekt se zabývá unikátní knihovnou a sbírkou Muzea družstevnictví. Po komentované prohlídce budou následovat diskuze o historických a současných momentech bojů v kontextu dělnických, družstevních a nájemnických hnutí v České republice i mimo ni.

Pavel Černý je absolventem oboru historie na Filozofické fakultě UK. Od doby studia se věnuje činnostem v neziskovém sektoru – je předsedou zapsaného spolku Společnost Antonína Švehly a rediguje zpravodaj ŠveHLAS. Roku 2018 napsal publikaci Muži 28. října 1918, která je součástí velkého projektu Muži října, jenž zahrnuje mj. kolekci zlatých pamětních medailí zakladatelů Československa v čele s Antonínem Švehlou.

V oblasti muzejnictví pracoval ve dvou rovinách. První byla v rámci aktivit Společnosti Antonína Švehly, kdy připravoval 5 tematických výstav k Antonínu Švehlovi a významným agrárníkům, či konzultace k projektu Galerie Mužů 28. října pro MČ Praha 15. Uspořádal několik benefičních akcí. V březnu roku 2016 zorganizoval spolu s kolegy panelovou diskuzi „Naši slavní agrárníci“, kde vystoupili historici v Knihovně Antonína Švehly – ÚZEI. V roce 2023 v dubnu vystoupil na mezinárodní vědecké konferenci v NZM o Antonínu Švehlovi.

Druhou rovinou byla práce v Národním zemědělském muzeu. Zde v minulosti externě dodal projekt stálé expozice Památník Antonína Švehly (2012) a v letech 2014–2015 vykonával práci na pozici projektový manažer. Od roku 2017 je vedoucím Muzea družstevnictví a věnuje se mj. správě knihovny, psaní článků, provádění expozicí a pořádáním akcí.

Markéta Mráčková a Barbora Šimonová (cosa.cz) se seznámily během studia ve Škole architektury Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění v Praze, vystudovaly fakulty architektury v Praze a v Brně. V autorské dvojici pracují od roku 2013. V roce 2016 založily kulturní družstvo cosa.cz s cílem zastřešit své různorodé aktivity v oblasti architektury, výtvarného umění, literatury a filmu. Společně získaly stipendium na School of Architecture na Tianjin University a absolvovaly umělecké rezidence v gruzínské Rustavě, v Charkově a v Českém Krumlově. V roce 2014 vydaly knihu Legenda o sídlišti, o rok později vyšla s jejich překlady dvojjazyčná publikace příběhů Gottfrieda Müllera  Melancholy and Adventure of Construction, 25 Forgotten Buildings / Melancholie a dobrodružnost stavění, 25 zapomenutých staveb. Od roku 2016 také pracují na videoportrétech staveb z 80. let 20. století, které jsou ke zhlédnutí na webu cosa.tv. V roce 2020 vydaly knihu Ahoj sestro, vítej v Číně, která reflektuje jejich pětiměsíční pobyt v Číně. Příležitostně se také zabývají architektonickým rapem, jejich písně „Bude to bílý, černý nebo maximálně šedý“ a „Baví vás to? Hlavně vás to musí bavit!“ zprostředkovávají momenty z běžné praxe dvou architektek. Od roku 2020 pak spolu působí jako asistentky Romana Brychty v Ateliéru architektury IV na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Uladzimir Hramovich je běloruský umělec, který v současnosti žije a pracuje v Berlíně. Vystudoval Gymnázium – výtvarnou školu I. O. Achremčika (Himnazija-kaliedž mastactvaŭ imia I. O. Achremčika) v běloruském Minsku (2009) a grafické oddělení Běloruské státní akademie umění (Bielarúskaja h’rzáŭnaja akadémija mastáctvaŭ) v Minsku (2015). Od roku 2016 je členem kolektivu Problem Collective. Uladzimir pracuje s instalacemi, grafikou a videem. Materiály jako beton, žula, kov, papír a barva pro něj nejsou jen povrchy, na nichž historie zanechává své otisky, ale činitele, které jsou schopné historii deformovat. Ve své umělecké praxi Uladzimir čerpá z dějin modernistického umění a architektury, z dějin ideologie a politických hnutí a z proměny městského prostoru v Minsku. Zajímá se o napětí mezi minulostí a přítomností a studuje památníky a rituály paměti, které jsou zatíženy ideologickými významy a vtěleny do hmotných objektů.

Svou práci prezentoval na různých mezinárodních výstavách, například v Kunsthalle Exnergasse ve Vídni, v Galerii současného umění Ў (Haliereja sučasnaha mastactva Ŭ) v Minsku, v Domě umění města Brna, v Misteckij Arsenal v Kyjevě, v ABF ve Stockholmu, v Galerii Intershop v Lipsku a na dalších místech.