Historie cukru a povstání žen: nové projekty na bienále

Hera Büyüktaşcıyan pro bienále připravuje film, který pracuje s prostředím podzemního světa čistírny odpadních vod v pražském Bubenči. Prostor funguje jako metafora čištění či bělení příběhů historie a orientalistických způsobů reprezentace jinakosti. Nově vzniklé autonomní těleso i pack* spojuje umělce Roberta Gabrise a Luboše Kotlára. V rámci bienále bude i pack* pracovat s materiálem a tématem cukru a jeho pojetím v postkoloniálním světě, přičemž zdůrazní jeho rasistické důsledky a složitou historii. Společný projekt Marie Lukáčové a Aliny Kleytman vychází z příběhu dívčí války z 8. století – povstání žen, které se postavily proti patriarchátu a, mimo jiné, založily vlastní hrad. Film pracuje s motivem tajemné síly, která ženám propůjčuje schopnost překonat mužskou dominanci. Instalace Tareka Lakhrissiho má podobu ozbrojené výbavy. Jednotlivé objekty evokují futuristické zbraně pro sebeobranu a pomstu uprchlíků hledajících útočiště před agresí a útlakem světa ve fantastických světech. Sochy v pohlcujícím, snovém a zároveň znepokojivém vesmíru doplňuje ambientní soundtrack, který vytvořila hudební producentka a DJka Yara Saïd.

Umělecký kolektiv Prádelna tvoří ženy se současnou nebo předchozí zkušeností s bezdomovectvím. Ve svých projektech se zabývají tématy souvisejícími se sociálním vyloučením. V chystaném díle pro bienále hledají prostředky a způsoby, jak učinit umělecké instituce vstřícnější k lidem různých možností a z různých prostředí. Zakladatelka experimentálního divadelního, loutkářského a uměleckého kolektivu Mắt Trần Ensemble Linh Valerie Pham si ze světa her propůjčuje nejrůznější estetické a etické motivy. Ve svém projektu pro bienále zpracovává prvky tradičních vietnamských her v dialogu s „nejednoznačnými“ a „chudými“ postavami, které stvořil zesnulý filipínský dramatik a autor dětské literatury Rene O. Villanueva. V Bruselu a Kolíně nad Rýnem usazený umělec a badatel Sina Seifee se ve své praxi obrací k pojmu dětství a způsobům konstrukce vnímání v dětské vizuální kultuře. V nové videoinstalaci, kterou připravuje pro bienále, spojuje svůj zájem o bestiáře, pohádkové příběhy o neposlušných dětech a současné hororové příběhy pro dospělé. Bára Šimková je umělkyně žijící v Praze. Její projekt zkoumá politické aspekty rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, pracovní podmínky a prekarizaci v umění, neplacenou pečovatelskou práci a genderové stereotypy z pohledu matky samoživitelky.

Bienále Ve věci umění 2022 se bude konat v Praze od 21. července do 23. října v Galerii hlavního města Prahy, ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a v Šalounově ateliéru. Výstava i veřejný program budou přístupné zdarma.