Bienále Ve věci umění představuje šest nových projektů a téma letošního ročníku
Yana Bachynska / Jan Bačynsjkyj během rezidence pro bienále Ve věci umění 2026, pořádané iniciativou tranzit.cz ve spolupráci s A-i-r MeetFactory, únor 2026 © Libor Galia
Bienále Ve věci umění oznamuje výběr šesti nových uměleckých projektů, které vznikají pro čtvrtý ročník bienálové výstavy s podtitulem Nezbytná přání, jež se uskuteční v Praze a Pardubicích. Šestici tvoří umělci a umělkyně Noor Abed, David Apakidze, Yana Bachynska / Jan Bačynsjkyj, Adrián Kriška, Aliza Orlan a Tadamun Kolektiv, které pro výstavu vybrali kurátoři a kurátorka Jaroslava Tomanová, Jakub Gawkowski a František Fekete. Různorodé projekty umělců a umělkyní z různých částí světa spojují témata migrace a vysídlení a současných i historických podob queer identity v kontextu spirituality. Díla budou poprvé představena na výstavě bienále Ve věci umění 2026, která bude zahájena 11. června v Národní galerii Praha – Veletržním paláci a potrvá až do 13. září 2026. Čtvrtý ročník bienále pořádá tranzit.cz ve spolupráci s Národní galerií Praha a Galerií města Pardubic. Na výstavě se celkově představí více než 30 umělců a umělkyní. Seznam všech participujících bude zveřejněn v dubnu.
Nezbytná přání
Kurátorský přístup k tématu vychází z pojmu nezbytnosti jakožto životní síly i politického vodítka při rozhodování. „Nezbytnost může mít podobu protestu jako prostředku přežití i jako projevu života, může se však vyjevit také coby intimní gesto, zneviditelnění se nebo obrácení se do vlastního nitra. Bienále představuje uměleckou tvorbu jako prostředek solidarity a soucitu, který slouží jako nositel, zástupce či nástroj podpory těch, kdo vzdorují, ale i jako způsob vyrovnávání se s osobní naléhavostí. Tyto praxe utužují mezilidské vztahy zevnitř, zesilují umlčované hlasy a živí naději tím, že vyzývají spřízněné jedince k reakci na útlak,“ říkají kurátoři a kurátorka ve společném prohlášení k výstavě.
Adrián Kriška ve svém studiu © z umělcova archivu
Adrián Kriška v současné době žije na venkově na ostrově Fuerteventura, kde založil centrum pro rezidenční umělce a komunitní zahradu. Jeho instalace pracuje s prvky queer kultury a principy DIY (Do It Yourself) a sociálního aktivismu. Dílo Davida Apakidzeho, který žije v Tbilisi, zpracovává gruzínskou ortodoxní symboliku z queer perspektivy. Projekt The Last Basilica přetváří nejstarší gruzínský kostel Bolnisi Sioni, postavený v 5. století, v symbolickou „poslední baziliku“ před koncem světa.
David Apakidze – The Last Basilica, fragment z připravovaného díla pro bienále Ve věci umění 2026 © Tereza Havlínková
Slovo Tadamun znamená v arabštině „solidarita“ a je také názvem kolektivu, který sdružuje v Praze usazené migranty z regionu SWANA (jižní a západní Asie a severní Afriky) i jejich spřízněnou komunitu. Videoinstalace Zatím tady, kterou kolektiv připravuje pro bienále, má formu dokumentárních filmových portrétů tří migrantů a migrantek žijících v Praze.
Tadamun Kolektiv – Zatím tady, snímek z připravovaného díla pro bienále Ve věci umění 2026 © Zaher Jureidini
V Bratislavě žijící Aliza Orlan se zaměřuje na témata genderové identity a tělesné intimity. Ve své nové práci čerpá inspiraci ze starověkého náboženského kultu Cybele a jejích transsexuálních kněžek Galas a kombinuje je se svou osobní zkušeností s tranzicí. Yana Bachynska / Jan Bačynsjkyj je vizuální umělec, kurátor a filmový režisér působící ve Lvově. Jako válečný uprchlík z Ukrajiny neměl stabilní místo pro tvorbu ani prostředky na materiál, proto začal tvořit za použití různých nalezených textilií včetně vlastního oblečení.
Aliza Orlan během rezidence pro bienále Ve věci umění 2026, pořádané iniciativou tranzit.cz ve spolupráci s A-i-r MeetFactory, březen 2025 © Tereza Havlínková
Nový filmový projekt palestinské umělkyně Noor Abed we walk in our sleep se natáčel na Západním břehu Jordánu. Film propojuje inscenované a dokumentární postupy a pohybuje se na pomezí posvátného a moderního. Směřuje tak k nové prostorové imaginaci s politickým potenciálem působit jako protiváha obrazu Palestiny, v němž její historie končí jako navždy okupovaného území.
Noor Abed © Miquel Munos