Tomáš Uhnák s Asiou Dér, Tamásem Kaszásem a Ascunción Molinos Gordo

Dále se podílejí: Adam Čajka, Ramona Duminicioiu (Eco Ruralis, Rumunsko), Anna Kárníková

Dílo vystavené ve Veletržním paláci:

Přízrak rolnictví / 2024 / multimediální instalace / dvou kanálové video (3 min 46 s, 17 min 59 s), audio, papír, dřevo / s laskavým svolením umělectva

* Nový projekt pro bienále Ve věci umění Praha.

Přízrak rolnictví, 2024, Bienále Ve věci umění 2024, Národní galerie Praha – Veletržní palác (c) Jonáš Verešpej

Na světě nyní žije přibližně 2,2 miliardy rolníků, víc než kdy dřív v lidské historii. Produkují 70–80 % našich potravin, pečují o přírodu a zdroje. Potýkají se ale také s mnoha problémy: se zabíráním půdy, vysídlováním či jinými formami násilí a útlaku. Proto La Via Campesina, mezinárodní rolnické hnutí, iniciovala vznik Deklarace OSN o právech zemědělců a ostatních lidí pracujících na venkově (UNDROP). Dvacet let usilovala o to, aby Valné shromáždění OSN tuto deklaraci přijalo. Došlo k tomu v roce 2018 a šlo o významné vítězství: deklarace podporuje nová lidská práva specificky pro rolnictvo a pomáhá bojovat s nespravedlností.

Kdo jsou ale rolníci v Česku? Od sametové revoluce se výraz „rolnictvo“ téměř nepoužívá. Ve svém novém projektu pro bienále Ve věci umění zahájil Tomáš Uhnák diskuse s drobnými zemědělci v Česku. Chce zjistit, jestli jsou pro ně práva podporovaná deklarací UNDROP důležitá. Čeští zemědělci se možná neidentifikují jako rolníci, jejich realita se může v lecčem lišit od globálního Jihu, ale mají podobné obavy. Všichni bojují za své právo na půdu, za lepší přístup na trh a lepší životní podmínky. Chtějí uznání za svou práci – v politické i společenské rovině.

Tomáš spolupracuje s lidmi v oblastech umění i aktivismu, kteří sdílejí jeho zájem o snahy drobných zemědělců. Společně realizují instalaci a veřejné události o současném významu rolnictví.

Biografie

Tomáš Uhnák (žije v Praze, n. Bratislava (SK), 1984) získal magisterský titul na Akademii výtvarných umění v Praze a v programu Food Policy na City University of London. V současné době je doktorandem a vědeckým pracovníkem na České zemědělské univerzitě, kde se zabývá výzkumem diskurzivních, ideologických, sociálních a materiálních formací zemědělsko-potravinářských paradigmat a režimů, alternativních potravinových sítí, ekologického zemědělství a teorií transformace potravinových systémů. Je členem Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI), kde se jeho agenda týká komunitou podporovaného zemědělství, potravinové suverenity a agroekologie. Pravidelně přispívá do řady vědeckých, oborových a kulturně-politických časopisů s tematikou sociálních aspektů zemědělství a politické ekonomie potravinových systémů. Působí jako poradce pro potravinovou politiku a zemědělství, věnuje se extenzivnímu pěstování starých ovocných odrůd se zaměřením na agrolesnictví. Ve své umělecké praxi tematizuje teorii metabolické trhliny a využívá potraviny jako politický a sociální nástroj. Zúčastnil se umělecké rezidence a výzkumného projektu Kassandras (Atény, Řecko 2016), kde zkoumal politiku potravinové pomoci a pracoval jako dobrovolník při zavádění struktur pro samozásobování potravinami v uprchlickém táboře. Dále zkoumal pozicionalitu a odolnost aténských uměleckých kolektivů. V roce 2016 se také zúčastnil umělecké rezidence Delfina Foundation (program Politics of Food) v Londýně. V rámci programu uspořádal psychogeografickou cestu po Londýně, nazvanou Politics of Societal Digestion. Absolvoval výzkumný pobyt ve skupině pro sociologii venkova na univerzitě ve Wageningenu a výzkum v Nizozemsku (2022). Mezi jeho poslední výstavy patří Metabolická trhlina (galerie VI PER Praha, společně s Jirkou Skálou, 2023) a kolektivní výstava Myšlení obrazem (Galerie hlavního města Prahy, 2023) a Miam! (Garage COOP, Štrasburk, 2023).

Tamás Kaszás (žije v Szigetmonostoru, n. Dunaújváros (HU), 1976) vystudoval intermédia na Maďarské akademii výtvarných umění, kde dnes vyučuje. Obvykle vytváří komplexní projekty inspirované teoretickým výzkumem a ve své tvorbě uplatňuje tradiční i nová média. Ve výstavní praxi kombinuje poetické obrazy s užitečnými vynálezy, díky čemuž mohou jednotlivá díla působit jako součást konstelace v širším rámci instalací nazývaných konstrukce vizuálních pomůcek. Jeho projekty jsou založeny na sociálních a ekologických problémech a duchovní praxi. O autorových nejčastějších tématech si můžeme udělat představu pomocí klíčových slov jako kolaps a přežití, soběstačnost a autonomie, teorie versus praxe, lidová věda, fiktivní antropologie a život v přírodě. Je členem dvou uměleckých dvojic: Randomroutines (s Krisztiánem Kristófem, od roku 2003) a Ex-artists’ Collective (s Anikó Loránt, 2003–2020).

Asia Dér (žije v Budapešti, n. Bratislava (SK), 1985) absolvovala magisterský program DocNomads jako režisérka dokumentárních filmů. Její první film (spolurežírovaný se Sári Haragonics) Příběh mých matek byl uveden na více než 30 mezinárodních filmových festivalech a získal několik ocenění, mimo jiné cenu za nejlepší film na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Moskvě DOKer a na festivalu Crossing Europe v Linci. Film vznikl v koprodukci s HBO a byl podpořen postprodukčním fondem Sundance Institute. Její druhý film Nem halok meg měl mezinárodní premiéru na Varšavském filmovém festivalu kategorie A v roce 2023. Je absolventkou ZagrebDox Pro a CIRCLE Women Doc Accelerator a účastnila se East Doc Platform, Cannes Docs a Docu Rough Cut Boutique. V roce 2024 bude pokračovat v doktorském studiu. Asia je lektorkou a mentorkou v magisterském programu Freeszfe a Docnomads a členkou představenstva Maďarské dokumentární asociace (MADOKE).

Asunción Molinos Gordo (žije mezi Madridem a Káhirou, n. Burgos (ES), 1979) je badatelka a výtvarná umělkyně. Její práce je silně ovlivněna výzkumem v oblasti antropologie, sociologie a kulturních studií. Hlavním tématem její práce je současné rolnictvo. Zpochybňuje kategorie, které definují „inovace“ v současném dominantním diskurzu, a zkoumá různé formy intelektuální nadvlády od města po venkov. Ke zkoumání venkova využívá instalace, fotografie, videa, zvuk a další média, přičemž ji vede silná touha porozumět hodnotě a komplexnosti jeho kulturní produkce, stejně jako zátěži, která jej udržuje neviditelným a marginalizovaným. Vytvořila díla reflektující využívání půdy, architekturu nomádů, stávky zemědělců, byrokracii v územní správě, transformaci venkovské práce, biotechnologie a globální obchod s potravinami. 

Ramona Duminicioiu je rolnice / drobná zemědělkyně z Rumunska, z obce Ionești, župa Vâlcea. Je předsedkyní sdružení Eco Ruralis, které na celostátní úrovni zastupuje zájmy téměř 20 000 rolníků. Je členkou koordinačního výboru Ukrajinské sítě pro rozvoj venkova (URDN), veřejného svazu, který sdružuje více než 2 miliony občanů Ukrajiny. Podílí se na koordinaci regionální aliance (BILIM) pro rozvoj agroekologie a uplatňování práv rolníků ve východní Evropě a střední Asii. V letech 2016-2020 byla členkou koordinačního výboru rolnické konfederace Via Campesina Europa (ECVC). V letech 2017 - 2021 byla součástí koordinačního výboru Mechanismu občanské společnosti a domorodých obyvatel pro vztah s Globálním výborem pro potravinovou bezpečnost (CSIPM-CFS). V roce 2018 sehrála roli expertky na posledním jednání o Deklaraci OSN o právech rolníků a dalších osob ve venkovských oblastech (UNDROP), kterou v témže roce přijala Rada pro lidská práva v Ženevě a později Valné shromáždění OSN v New Yorku. Na farmě v Ionești pěstuje Ramona spolu se svou rozvětvenou rodinou vinnou révu, kukuřici a zeleninu.