Giorgi Gago Gagoshidze

Dílo vystavené ve Veletržním paláci:

Neviditelná ruka mého otce / 2018 / video (24 min) / s laskavým svolením umělce

Giorgi Gago Gagoshidze (žije v Berlíně, n. Kutaisi (Gruzie), 1983) vypráví příběh svého otce Nuzgariho, což byl vzdělaný muž a vedoucí pracovník v automobilové fabrice. v době hospodářské krize v Gruzii po pádu Sovětského svazu si musel hledat novou práci. Kolektiv pracujících přikládajících ruku k dílu nahradila neviditelná ruka trhu. Podobně jako mnoho dalších lidí z východní Evropy a Kavkazu se musel vydat na západ a pracovat na stavbách. Jeho hlavním pracovním nástrojem se staly ruce. Pracovní podmínky byly nicméně hrozné, pracovní povolení neměl a kvůli nehodě o jednu ruku přišel. Film je portrétem otce, ale také dělníkovy ztracené ruky. Otec pracuje na zahradě, kde mu občas pomáhá protéza, zároveň se ale umělá ruka nikdy zcela nestane součástí jeho těla. Umělec ztracenou ruku oživuje a promlouvá o nerovném ekonomickém systému, který lidi nutí dřít v tíživých podmínkách. v ekonomické teorii existuje koncept neviditelné ruky trhu – mocné síly, která usměrňuje nabídku a poptávku nejrůznějšího zboží. V Giorgiho díle neviditelná ruka a dělníkova ztracená ruka podávají společnou výpověď o chudobě, nehodách na pracovišti a migraci za prací.

Giorgi Gago Gagoshidze studoval výtvarné umění na Státní akademii výtvarných umění v Tbilisi (Tbilisis sakhelmts’ipo samkhat’vro ak’ademia, 2001–2007) a Královské akademii výtvarných umění v Haagu (Koninklijke Academie van Beeldende Kunsten, 2008–2010) a experimentální film a video na Berlínské univerzitě umění (Universität der Künste Berlin, 2012–2016).

Gagoshidze se ve svých dílech zabývá pohyblivým obrazem, politickým pozadím jeho produkce a distribuce a jeho společensko-politickým významem. Jeho díla byla vystavena na různých mezinárodních výstavách, například v Národním uměleckém centru v Tokiu (The National Art Center Tokyo, 2024), v sochařském centru Sculpture Center New York (2024), na bienále v Tchaj-peji (Taipei Biennial, 2023), v centru Performing Arts, Choreographisches Zentrum NRW, Tanzlandschaft Ruhr (PACT) Zollverein v Essenu (2022), na bienále Luleå Biennial v regionu Norrbotten ve Švédsku (2020), v Kunsthalle ve Vídni (2020), na festivalu Steirischer Herbst (Štýrský podzim) v Grazu (2019), v muzeu Konsthall Mint ABF ve Stockholmu (2019), ve výstavním prostoru asociace Neuer Berliner Kunstverein (NBK) v Berlíně (2019).