cosa.cz, kulturní družstvo (Markéta Mráčková, Barbora Šimonová) & Viktor Vejvoda

Dílo vystavené ve Veletržním paláci:

Co jednomu nemožno ... všem dohromady snadno! / 2024 / edukativně participativní instalace / prapor Jednoty Zlonice (1975, 1 × 0,78 m), brožura, prapor kulturního družstva cosa.cz / plexisklo, textil (praporu 1 × 0,8 m, žerď 2 m, část pro uchopení 0,9 m) / ve spolupráci s Knihovnou Muzea družstevnictví Družstevní asociace ČR a s Vladimírou Vávrovou / s laskavým svolením umělectva a Družstevní asociace ČR

cosa.cz je družstvo. Družstvo stojí na vzájemné pomoci a spolupráci ve prospěch společného cíle. Družstvem může být i zemědělský statek nebo organizace, kterou společně vlastní a řídí její členové, přičemž si mezi sebou dělí zisky či výnosy. Cosa pracuje s architekturou, výtvarným uměním, literaturou a videem. Je družstvem, jehož smyslem je umělecká tvorba. Pro bienále Ve věci umění cosa pokračuje ve svém výzkumu družstevnického hnutí a Muzea družstevnictví Družstevní Asociace ČR v Praze. Česko má dlouho historii družstevnictví: družstva se zakládala kvůli stavění domů, v zemědělství a k výrobě, prodeji i nákupu zboží. Organizovat se a být součástí družstva může kdokoliv. Nicméně v současné společnosti družstva příliš oblíbená nejsou a Muzeum družstevnictví nemá velkou návštěvnost. v Národní galerii cosa vystavuje vlajku spotřebního družstva Jednota a vlajku svého družstva, protože chce všem připomenout hodnotu spolupráce, participace a platové rovnosti. Družstvo také vytvořilo brožuru o historii a založení Knihovny Muzea družstevnictví, jak ji vypráví jeho zakladatelka Vladimíra Vávrová.

Markéta Mráčková a Barbora Šimonová se seznámily během studia ve Škole architektury Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění v Praze, vystudovaly fakulty architektury v Praze a v Brně. V autorské dvojici pracují od roku 2013. V roce 2016 založily kulturní družstvo cosa.cz s cílem zastřešit své různorodé aktivity v oblasti architektury, výtvarného umění, literatury a filmu. Společně získaly stipendium na School of Architecture na Tianjin University a absolvovaly umělecké rezidence v gruzínské Rustavě, v Charkově a v Českém Krumlově. V roce 2014 vydaly knihu Legenda o sídlišti, o rok později vyšla s jejich překlady dvojjazyčná publikace příběhů Gottfrieda Müllera  Melancholy and Adventure of Construction, 25 Forgotten Buildings / Melancholie a dobrodružnost stavění, 25 zapomenutých staveb. Od roku 2016 také pracují na videoportrétech staveb z 80. let 20. století, které jsou ke zhlédnutí na webu cosa.tv. V roce 2020 vydaly knihu Ahoj sestro, vítej v Číně, která reflektuje jejich pětiměsíční pobyt v Číně. Příležitostně se také zabývají architektonickým rapem, jejich písně „Bude to bílý, černý nebo maximálně šedý“ a „Baví vás to? Hlavně vás to musí bavit!“ zprostředkovávají momenty z běžné praxe dvou architektek. Od roku 2020 pak spolu působí jako asistentky Romana Brychty v Ateliéru architektury IV na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Umělec a subdružstevník Viktor Vejvoda se narodil v Praze v Československu. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Vystudoval ateliér nových médií. Žije a pracuje. Jeho hlavním zájmem je ekologie spotřeby, periferní a zapomenuté vědění, otázky hodnoty a improvizace. Viktor sympatizuje s využíváním open source nástrojů pro tvorbu vlastních děl. Provozuje nakladatelství Thermal House. Tvoří v rámci kolektivů Trojan Tactics a Kolxoz.