Výzkumná skupina DAVRA (Madina Joldybek, Zumrad Mirzalieva, Saodat Ismailova)

Dílo vystavené ve Veletržním paláci:

Krocení žen a vod v sovětské Střední Asii / 2024 / multimediální instalace vycházející z výzkumu / archivní filmy (8 min), archivní dílo (koláž, tisk na textilii, 200 × 700 cm), série fotografií (tisky o rozměrech 60 × 48 cm), textilní práce (výšivka, každý kus o rozměrech 94 × 119 cm) / s laskavým svolením uměleckého kolektivu

* Nový projekt pro bienále Ve věci umění Praha.

Výzkumnou skupinu DAVRA založila v roce 2021 Saodat Ismailova. Šlo o rozšíření jejího projektu Chilltan, určeného na výstavu documenta fifteen. DAVRA iniciuje výměnu zkušeností a znalostí na středoasijské umělecké scéně.

Nový projekt výzkumné skupiny DAVRA se týká Velkého ferganského kanálu. Tento 270 km dlouhý kanál mezi Uzbekistánem a Tádžikistánem vybudovalo v roce 1939 160 000 dělníků za pouhých 45 dní. Měl přivádět vodu z řeky Syrdarji na bavlníková pole. Bavlna je v tomto regionu považována za místní „bílé zlato“. Kanál umožnil navýšit její produkci a stal se ve Střední Asii sovětské éry symbolem pokroku. Dnes se ale tento sen o modernizaci proměnil v noční můru. Způsobil nenapravitelné ekologické škody. Kvůli špatnému hospodaření s vodou Aralské jezero téměř vyschlo a nedostatek vody vede k napětí mezi oběma sousedícími zeměmi.

DAVRA (Střední Asie, zal. 2021) pátrá po historických souvislostech mezi využíváním a zneužíváním ženské práce a vody. Umělkyně zkoumají „bavlnový tanec“ (Paxta Raqsi), který ženy tančily pro muže budující kanál, přičemž nebylo jasné, jestli se ženy či muži baví, nebo pracují. Získané poznatky představuje v různých formách: jako filmy, fotografie, textilní koláže či archivní materiál. Tvar instalace odráží podobu řeky Syrdarja. Filmové kroniky – po pečlivém opětovném sestříhání – vyprávějí příběh o tom, jak byly ženy i voda zneužity k velkoprodukci bavlny. DAVRA tvoří nové portréty měnící se řeky v taškentské oblasti a podél Ferganského údolí. Ze zástěr sběraček bavlny vytváří citlivé koláže, které poukazují na to, jak jinak by vztahy mezi vodou, ženami, tancem a bavlnou mohly vypadat.

Členky skupiny DAVRA:

Madina Joldybek je multidisciplinární umělkyně a pedagožka z Kazachstánu žijící v Londýně. Její praxe se točí kolem témat tělesné integrity, ženství, multidimenzionality mateřství a autoritářských režimů. Madina ve své práci využívá různá média, jako jsou ilustrace, tkaní, sochařství a instalace. K vybraným výstavám a veřejným programům představujícím její tvorbu patří účast na výstavě Asia NOW v Paříži v roce 2019 a na mezinárodním veletrhu umění Tbilisi Art Fair, výstavy v uměleckém prostoru JOAN v Los Angeles, ve W3 Gallery v Londýně, v Centru pro kulturní dědictví, umění a textil (Centre for Heritage, Arts and Textile) v Hongkongu, na 15. ročníku výstavy Documenta v Kasselu, v Kingshill House v Dursley, účast na projektu Slavs and Tatars – Slavs and Tatars’ Pickle Baru v Berlíně, v Muzeu současného umění Garáž (Muzej graž, Garage Museum) v Moskvě, v Aspan Gallery v Almaty. Její dílo je součástí veřejné sbírky Kastějevova státního muzea umění (Gosudarstvěnnyj muzej ickucctv respubliky Kazachstan imeni Abypchana Kastějeva, Kasteev State Museum of Arts). Joldybek je první držitelkou umělecké ceny B. Bubikanové. 

Zumrad Mirzalieva je fotografka a filmařka z Uzbekistánu. Je členkou výzkumné skupiny Davra a nedávno pobývala ve výzkumném centru Fabrica. Vystudovala magisterský obor Sociální inovace na London School of Economics and Political Science a zaměřila se na zkoumání transformačního potenciálu umění při prosazování pozitivních sociálních změn. Zumradina umělecká praxe se točí kolem zkoumání vzájemně propojených témat, včetně dekolonizace, vykořisťování, ekologie, agentury a přehodnocování historických narativů prostřednictvím intersekcionální feministické perspektivy. 

Saodat Ismailova je filmařka a umělkyně, která vystudovala Taškentský státní umělecký institut v Uzbekistánu a Národní studio současného umění Le Fresnoy ve Francii. Saodat Ismailova ve svých filmech čerpá z kulturních identit a vernakulárních dějin Střední Asie a zamýšlí se nad pamětí, spiritualitou, nesmrtelností a zánikem. Tato díla, která často vycházejí z ústních příběhů, jejichž hlavními hrdinkami jsou ženy, zkoumají systémy vědění potlačované globalizovanou modernitou a vznášejí se mezi viditelným a neviditelným světem. Ismailova v roce 2021 iniciovala vznik výzkumného kolektivu Davra ve střední Asii. V roce 2022 se zúčastnila 59. bienále v Benátkách a představila nové práce na 15. ročníku výstavy Documenta. V roce 2022 získala cenu The Eye Art & Film Prize v Amsterdamu. Její nový film „Melted into the Sun“ je prezentován na výstavě Nebula, která vznikla na objednávku Fondazione In Between Art Film v rámci bienále umění v Benátkách, 2024. Její díla jsou ve sbírkách Stedelijk Museum v Amsterdamu, Centre of Pompidou v Paříži a dalších.