Uladzimir Hramovich

Dílo vystavené ve Veletržním paláci:

Lidé soli / 2024 / instalace / kov, hliník, kosy, pumpy, voda, manganistan draselný, draslík, nalezené objekty / s laskavým svolením umělce

Bienále Ve věci umění 2024, Národní galerie Praha – Veletržní palác © Jonáš Verešpej

Uladzimir Hramovich (žije v Berlíně, n. Minsk (Bělorusko), 1989) ve svých dílech využívá materiály, které se uplatňují také v muzeích, na stavbách a v památnících. Klade si otázku: Co kdyby se tyto materiály jako beton, žula, kov a sklo v průběhu času jen nerozkládaly, ale také samy o sobě proměňovaly historii? v díle Lidé soli vytváří Uladzimir fontánu s různými nezvyklými prvky. Pojí se s historií města Salihorsku, které je proslulé svými solnými doly. Voda je obarvená manganistanem draselným, tedy solí, která se zde těží. Některé z těchto objektů, jako například přilby, odkazují na náročnou práci, kterou odvádějí lidé v dolech, v kamenolomech a na stavbách. Další, například kosy, reprezentují zemědělskou práci na venkově. Rolníci v minulosti kosami také bojovali se svými pány. Přilby se nyní stávají fontánami a kosy jsou vystaveny s ostřím směřujícím vzhůru. Jejich tvar se proměnil: Z nástrojů práce se staly bojovými nástroji. Objekty tvořící dílo jsou tedy symboly dělnictva a rolnictva bojujících za svá práva. Dílo vypovídá o dvou povstáních v Bělorusku. k jednomu došlo v roce 2020, kdy pracující vstoupili do stávky proti státnímu a policejnímu násilí. Ke stávce se připojila i řada pracujících ze salihorských dolů. Druhé se odehrálo v roce 1863 proti koloniální nadvládě ruského carství. Umělec propojuje tyto dva boje a poukazuje na to, jak byly v průběhu času zapomenuty. Současná vláda v Bělorusku odstraňuje všechny památky připomínající protikoloniální odboj, ať jde o památníky, nebo texty ve školních učebnicích. Jak povstání v roce 1863, tak stávka roku 2020 byly potlačeny – ale co takové prohry znamenají? Jak si je můžeme zapamatovat a využít je v současnosti?

Z archivu umělce

Uladzimir Hramovich (*1989) je běloruský umělec, který v současnosti žije a pracuje v Berlíně. Vystudoval Gymnázium – výtvarnou školu I. O. Achremčika (Himnazija-kaliedž mastactvaŭ imia I. O. Achremčika) v běloruském Minsku (2009) a grafické oddělení Běloruské státní akademie umění (Bielarúskaja h’rzáŭnaja akadémija mastáctvaŭ) v Minsku (2015). Od roku 2016 je členem kolektivu Problem Collective. Uladzimir pracuje s instalacemi, grafikou a videem. Materiály jako beton, žula, kov, papír a barva pro něj nejsou jen povrchy, na nichž historie zanechává své otisky, ale činitele, které jsou schopné historii deformovat. Ve své umělecké praxi Uladzimir čerpá z dějin modernistického umění a architektury, z dějin ideologie a politických hnutí a z proměny městského prostoru v Minsku. Zajímá se o napětí mezi minulostí a přítomností a studuje památníky a rituály paměti, které jsou zatíženy ideologickými významy a vtěleny do hmotných objektů.

Svou práci prezentoval na různých mezinárodních výstavách, například v Kunsthalle Exnergasse ve Vídni, v Galerii současného umění Ў (Haliereja sučasnaha mastactva Ŭ) v Minsku, v Domě umění města Brna, v Misteckij Arsenal v Kyjevě, v ABF ve Stockholmu, v Galerii Intershop v Lipsku a na dalších místech.