Solidární intervence stopgenocidevgaze

Kolektiv stopgenocidevgaze se v rámci bienále Ve věci umění podruhé vrací do Veletržního paláce. V rámci své performance během vernisáže ve čtvrtek 13. června 2024 přenáší do prostoru staletý olivovník, který po dobu výstavy od června do září nechává postupně umírat. Pomyslně jej tak spojuje s tragickým osudem Palestinců v Gaze a na okupovaném Západním břehu Jordánu. 

Rozhodnutí umístit do galerie olivovník jako symbol palestinského kulturního dědictví a národní identity má několik cílů. Autorský kolektiv tak chce v české společnosti probudit empatii, upozornit na humanitární krizi v Gaze a apelovat na českou politickou reprezentaci, aby se zasadila o vyhlášení trvalého příměří. Zároveň vyjadřuje stoupající frustraci z mlčení uměleckých institucí a neobjektivity českých médií. Olivovník na rozdíl od ostatních exponátů není součástí expozice; je tam umístěn jako cizí objekt právě proto, že jde o téma, které je v Česku tak silně spojené s odmítáním všeho „cizího“. Neodmyslitelnou součástí díla je i samotná otázka: Je etické nechat olivovník v Národní galerii uschnout? Co to symbolizuje?

Olivovník je hluboce zakořeněný v myslích i srdcích palestinských obyvatel. 

Reprezentuje mezigenerační praktiky péče o zachování původní vegetace a přináležitost lidí k půdě a místu, kuchyni a domovu. Některé olivovníky mohou být i 2000 let staré – jednotlivé stromy tedy pamatují celé generace místních obyvatel. Zároveň jde o důležitý faktor palestinské ekonomiky a zdroj obživy: jen olivový olej představuje čtvrtinu produkce na Západním břehu a druhou největší exportní položku. Dodnes je na palestinských územích 80 000 až 100 000 rodin, které jsou na olivách a olivovém oleji závislé jako na hlavním nebo vedlejším zdroji příjmů.

Současná genocida v Gaze a vzestup násilí vůči obyvatelstvu Západního břehu s sebou nesou kromě jiného také stupňování dlouholeté strategie se záměrem zničit tradiční způsob života Palestinců: destrukci olivových sadů. Izraelský stát nedemoluje jen lidská obydlí, ale ničí i palestinské kulturní a zemědělské dědictví. Snaha o vymýcení zemědělství je přitom podstatnou složkou osadnického kolonialismu, jehož cílem je odstranit z povrchu země každý aspekt původního národa a jeho identity. 

Venkovské komunity, které se o olivovníky po mnoho generací starají, se běžně stávají terčem útoků nelegálních osadníků, kteří se je tak snaží připravit o půdu a živobytí. Applied Research Institute–Jerusalem uvádí, že od roku 1967 zničili izraelští osadníci jen na Západním břehu 800 000 starých olivovníků a další stovky tisíc ovocných stromů. V součinnosti s armádou tam zabírají a vyvlastňují půdu, na které pak stromy kácí, vyvrací je z kořenů buldozery nebo je spalují společně se vším, co roste okolo.

Olivovník však není jen symbolem snahy vyhnat Palestince z jejich domovského území a bezohledného ničení životního prostředí; je i symbolem odolnosti a vzdoru palestinského lidu. Aby zabránili zániku 5 000 let starého zemědělského odvětví v regionu, vysazují palestinští zemědělci každý rok přibližně 10 000 nových olivovníků. 

Pražský umělecký kolektiv stopgenocidevgaze vznikl s cílem poukázat na mlčení kolem humanitární krize v Gaze. Jeho první společnou akcí byl guerrillový happening, kterým narušil oficiální zahájení jarní sezony Národní galerie Praha, aby vyjádřil solidaritu s palestinským obyvatelstvem a apeloval na změnu přístupu českých médií a uměleckých institucí. Kolektiv se nyní do prostor Národní galerie vrací s novým projektem, aby pokračoval ve své misi: šířit povědomí o dění v Palestině a měnit mainstreamový narativ v českém veřejném prostoru.