Petr Štembera

Hašení / 1975 / černobílá fotografie (původní velikost 23,5 × 17,2 cm, s rámem 35,6 × 29,7 cm

Kameny / 1969 / černobílá fotografie (24,9 × 17,1 cm)

Spaní na stromě / 1975 / černobílá fotografie (23,4 × 16,8 cm)

Spojení (s Tonem Marionim) / 1975 / černobílá fotogragie (23,5 × 17,2 cm)

Štěpování / 1975 / černobílá fotografie (23,5 × 17,1 cm) / s laskavým svolením Kontakt Collection

Petr Štembera – Štěpování, 1975, zdroj: Kontakt Collection

Petr Štembera (žije v Praze, n. Plzeň, 1945) patří k nejvýznamnějším českým představitelům akčního a konceptuálního umění. v sedmdesátých letech dělal performance pro úzký okruh publika a pořizoval z nich fotodokumentaci. Vystavoval své tělo fyzicky i psychicky náročným situacím. První performance se odehrávaly v přírodě. Poukazovaly na hranice mezi prací a volným časem, tělem a přírodou. Jeho tvorba téměř nebyla k vidění: existovala zprvu jen v daném okamžiku, později ji zachycoval i prostřednictvím snímků. Se svým tělem nakládal jako s objektem a zkoušel, kolik toho vydrží. Zůstával dlouho bez spánku nebo spal na stromě, řadu dnů nejedl a nosil kameny. Hasil oheň vlastní krví a nechal mravence jíst cukr ze svého břicha. Smysl jeho akcí mnohdy nebyl zřejmý na první pohled. Neměly zřetelný význam či účel. Jejich prostřednictvím nicméně vytvářel prostor k přemýšlení o těle, přírodě a čase. v roce 1975 si v rámci akce nazvané Štěpování vpravil větvičky keře do paže. Když se tekutiny této rostliny dostaly do jeho krevního oběhu, skončil pochopitelně v nemocnici. Dle svých slov se chtěl s rostlinou propojit, štěpováním si ji vložit do těla a pobýt s ní co nejdéle. Testoval tedy, jak mohou příroda a tělo koexistovat, ale také se navzájem otravovat.

Petr Štembera byl jednou z vůdčích osobností pražského body artového okruhu a od roku 1970 zprostředkovával kontakt s důležitými reprezentanty akčního umění za železnou oponou i uvnitř sovětského bloku.

Mezi léty 1970 a 1971 uskutečnil Štembera řadu zásahů do přírodního prostředí, ať už to bylo vymezování lesa nebo proměňování luk umělými prvky, jako jsou provazy a pásy filmů. Štemberovou asi nejvýznamnější land artovou akcí byla Velká louže (1970), v níž se pokusil zarovnat zatopenou pastvinu do tvaru trojúhelníkového klínu. Už při těchto akcích si Štembera začal více uvědomovat své tělo. Zásadním zážitkem pro jeho body artovou tvorbu byl pobyt v Paříži, kde strávil deset dní bez jídla. Zde si uvědomil, jak obohacující může pro člověka být extrémní fyzický a psychický prožitek. Také jóga, kterou Štembera v 70. letech praktikoval, měla nepopiratelný vliv na autorovo rozšířené vnímání vlastního těla. Sklon k asketismu vedl Štemberu na počátku 70. let k celé řadě osobních, velice náročných počinů, které podnikal sám nebo s nejnutnějšími asistenty. Potřeba komunikace ho posléze přivedla k prezentaci performancí před úzkým okruhem diváků, a tudíž k vizualizaci záležitostí, kterými se v nich zabýval.

Performance byla osobním činem demonstrujícím svobodnou vůli v nesvobodném světě. Byla prostředkem osvobození, ale i výrazem úzkosti. Stejně jako Karel Miler a Jan Mlčoch se Petr Štembera rozhodl svou činnost na konci 70. let ukončit. Důvodem byl pocit vyčerpání, ale i pocit trapnosti uměle riskantních akcí v souvislosti s reálným ohrožením signatářů Charty 77. V případě Petra Štembery sehrál svou roli i zájem o jiné psychofyzické aktivity, například orientální bojová umění.

Zkrácená anotace z originálu od Pavlíny Morganové