Nikita Kadan

Dílo vystavené ve Veletržním paláci:

Vlaječky snů (sochy z Dolyny) / 2024 / instalace / série prací (rozměry různé), kov, sklo, reprodukce děl: Lia Baraldi Cucconi, Dva spoutané akty, 1964, 1967, papír, tuš (30 × 21 cm); Jean Effel, Eva, nedatováno (nejpozději 1968), papír, tuš (46,5 × 61 cm); Guido Di Fidio, Mučedník, 1966, papír, tuš (50 × 35 cm); Renato Guttoso, Vietnam, 1965, papír, tempera, tuš (50 × 24,5 cm); Hildo Krop, Starý a nový svět, nedatováno (nejpozději 1968), papír, linořez (23 × 17,5 cm); Hildo Krop, Básník Kvenvenaar, nedatováno (nejpozději 1968), papír, linořez (22,5 × 17,5 cm); Anna Kindynnis, Hlad, 1963, papír, uhel (46 × 39,5 cm) A Axl Leskoschek, list ze série linořezů na papíru ze série Cyklus Kain, 1964, různé velikosti—publikováno s laskavým svolením Lidické sbírky umění, Památník Lidice a umělce

* Nový projekt pro bienále Ve věci umění Praha.

Nikita Kadan (žije v Kyjevě, n. Kyjev (Ukrajina), 1982) pracuje s temnými a těžkými příběhy v dějinách. v jeho chápání je historické násilí propojeno s tím, co se v našem světě odehrává nyní. Dlouhodobě sleduje válku, kterou Rusko vede proti Ukrajině a která trvá už deset let. v roce 2014 Rusko nezákonně obsadilo Krym a části Donbasu – východní území Ukrajiny známé hornictvím. O osm let později zahájilo totální invazi, která za sebou zanechává obrovský počet obětí, ničí kulturní dědictví i veřejné instituce. Nikitu zajímá, jak média a vizuální kultura historii zpracovávají a jak ji reprezentují. Kde a proč umisťujeme památníky, o čem promlouvají památky a obrazy a mohou-li sochy vypovídat o zločinech? Ve své tvorbě z poslední doby využívá tentýž materiál, který byl kdysi plotem, střechou nebo stěnou, ale zničily ho ruské bomby. Vytváří sochy, které jsou současně dokladem o ruské válce. Ukazují napětí mezi hrůzou války a mírumilovným životem Evropy, souvislost mezi slabostí a sílou, spoluvinou a odbojem. Nikita do nich vkládá úryvky ze svých snů v časech války a tak smazává hranici mezi reálným a podvědomým. Na bienále Ve věci umění představuje sérii nových soch. Původní panely byly přivezeny z Ukrajiny, což nám připomíná, jak blízko od Prahy zuří válka. Součástí jeho instalace jsou rovněž historická díla z Lidické sbírky. Tato díla kdysi věnovali umělci a umělkyně Lidicím jako solidární gesto, aby uchovali naživu vzpomínku na zločiny spáchané nacisty v Lidicích během druhé světové války.

Dílo vystavené v Lidické galerii:

Dernier Poème [Poslední báseň] / 2024 / kurátorská intervence / díla Lidické sbírky umění: Michael Ayrton, Průmyslová krajina, 1946, olej na překližce (41 × 61,5 cm); Arthur Degner, Lidice, nedatováno (nejpozději 1968), olej na plátně (79 × 40 cm); Hans Grundig, Imperialismus, 1936, suchá jehla na papíře (24,7 × 53,2 cm); Hans Grundig, Odboj, 1936, suchá jehla na papíře (34,5 × 38 cm); Hans Grundig, Prchající, 1936, suchá jehla na papíře (25 × 32,7 cm); Hans Grundig, SA vládne v ulicích, 1936, suchá jehla na papíře (24,7 × 32,5 cm); Georgies Kotsonis, Hrdina Akropole, 1964, olej na lepence (47 × 33 cm); M. Marizza, Intolleranza, 1967, tempera na plátně (70 × 50 cm); Ján Mudroch, Zavražděný básník, nedatováno (nejpozději 1968), olej na plátně (34,5 × 69,5 cm); A Tatiana Jablonskaja, Dvojice, 1967, litografie, papír (37,3 × 83 cm) – publikováno s laskavým svolením Lidické sbírky umění, Památník Lidice / a díla: Kateryna Aliinyk, Brouci si udělali flétnu, 2024, akryl na plátně (50 × 70 cm); Yevgenia Belorusets, fotografie ze série Vítězství poražených, 2014-2017, výstavní kopie (60 × 40 cm); Yaroslav Futymsky, Bez názvu (Дети/Де ти), 2023, fotografie, digitální tisk na papíře (20 × 15 cm); Dana Kavelina, Bez názvu (kresby zvířat), 2024, různé materiály na papíře (20 × 30 cm); Dana Kavelina, Zvířata nemají osud (spolupráce: Olha Marusyn), 2021, video (15 min 46 s); Nikita Kadan, Люди (Lidé), 2023, litografie (70 × 87,5 cm); Nikita Kadan, Obyvatelé Colossea, 2018, zvuková socha; Yuri Leiderman, Ceausescu, 2020, olej na plátně (50 × 35 cm); Kateryna Lysovenko, Bez názvu, 2024, akvarel na papíře (40 × 30 cm); Margaryta Polovynko, Bez názvu, 2022, vlastní krev umělkyně na papíře (30 × 42 cm); Anton Saienko, Yaroslav Futymsky, Geografie vypuzení, 2022, olej na plátně (28 × 14 cm); Ilya Todurkin, Bez názvu (Glosář), 2023, různé materiály na papíře (61 × 86 cm) / s laskavým svolením umělectva

* Nový projekt pro bienále Ve věci umění Praha.

Nikita Kadan je umělec z Ukrajiny, který pracuje s historií památníků, válek, destrukce a kolektivního traumatu. Také organizuje výstavy a pracuje s uměleckými sbírkami, například se sbírkou sovětského umění v ukrajinském Kmytivě. Dává dohromady historická a současná díla, která tím získávají nové významy. v rámci bienále Ve věci umění byl pozván k přípravě kurátorské intervence v Lidické sbírce. Lidice jsou místem, kde se odehrálo extrémní násilí, ale také místem, které vyvolalo mezinárodní antifašistickou solidaritu. Název odkazuje k poslední básni mylně připisované Robertu Desnosovi, francouzskému surrealistickému básníkovi a členovi odboje. Zemřel měsíc po propuštění z koncentračního tábora Terezín nedaleko Lidic. Výstava obsahuje umělecká díla ze sbírky i díla ukrajinských umělců a umělkyň. Tito umělci a umělkyně se vyrovnávají se situací během války Ruska proti Ukrajině. Truchlí za zemřelé, za otrávenou zemi, za zničené kulturní dědictví. Násilí zanechává v našem podvědomí řadu stop. Myslíme na něj při truchlení, při práci, a dokonce i ve spánku. Násilí nahlodává hranice mezi skutečností a podvědomím, mezi dnem i nocí, mezi hrůzou a úžasem. Reakcí na lidický masakr byla solidarita: objevily se výzvy k zaslání růží a založení růžového sadu a k věnování uměleckých děl. Jakými způsoby však můžeme vyjádřit solidaritu s lidmi, kteří prožívají války, ekologické katastrofy, vysídlení – na Ukrajině, v Arcachu či v Palestině a na mnoha dalších místech? Když se setkají historická a soudobá díla, která podněcují uvažování o míru, odboji a antifašismu, možná nalezneme odpověď. Tato výstava se zabývá tím, jak přijmout či zavrhnout realitu války, a odmítá vidět ve válce nový normální stav.

Nikita Kadan studoval obor velkoformátové malby a jeho umělecká praxe zahrnuje instalace, grafiku, malbu, nástěnnou kresbu a městské poutače, někdy ve spolupráci s architekty, aktivisty za lidská práva a sociology. Jeho praxe se kriticky zabývá sociálními, kulturními a politickými zkušenostmi ukrajinských občanů a jejich současným i minulým vztahem k bývalé sovětské éře. Kadan je od roku 2004 členem ukrajinského uměleckého kolektivu R.E.P. (Revolutionary Experimental Space) a od roku 2008 zakládajícím členem kurátorského a aktivistického kolektivu HUDRADA (Artistic Committee).