Martina Drozd Smutná

Díla vystavená ve Veletržním paláci:

Love story / 2023 / malba / olej na plátně / (40 × 50 cm)

O pauze / 2023 / kresba / pastel na papíře (39 × 41 cm)

Sklizeň 1 / 2023 / kresba / pastel na papíře / (39 × 41 cm)

Sklizeň 2 / 2023 / kresba / pastel na papíře / (39 × 41 cm)

V poli / 2024 / malba / olej na plátně (130 × 90 cm)

Martina Drozd Smutná (žije v Praze, n. Kyjov, 1989) představuje malby, které zobrazují ženy věnující se těžké zemědělské práci. Zachycuje jejich portréty s velkýma očima, bez úst, na polích s traktory a stroji zahalenými v prachu. Ženy působí unaveně, ale také záhadně. Patří snad do socialistické minulosti opěvující dřinu a kolektivní duch? Tehdy se zemědělství a průmysl začaly překotně vyvíjet a postavení dělníků a rolníků se změnilo. Odpověď zřejmě zní ne. Jsou namalovány způsobem, který se od oficiálního stylu socialistického realismu liší. Na tehdejších malbách si dělnictvo a rolnictvo svou práci přispívající ke kolektivnímu úsilí užívalo. Takové výjevy byly plné patosu a dnes si mnoho lidí myslí, že nás obelhávaly. Patří tedy tyto ženy do současnosti? Když se socialistický režim zhroutil a řada podniků se uzavřela nebo byla zprivatizována, přišli jsme také o zobrazení práce ve veřejném prostoru. Být dělník, zdravotní sestra nebo rolnice přišlo o prestiž. Možná tyto portréty patří do jiného času a prostoru. Vnímáme napětí mezi radostí z práce a únavou, mezi svobodou žen a pracovní disciplínou, kolektivností a touhou. Tyto malby vyslovují otázky, jak jsou ženy v umění zobrazovány, jak společnost nutí ženy vypadat a chovat se a jak se ženy vztahují samy k sobě, ke svým soudružkám a rodinám. Jejich práce se odehrává v šeru. o jaké touhy tu jde?

Martina Drozd Smutná je doktorandka na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Intermédia. Je laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého 2022. Účastnila se rezidenčních programů v kulturním centru Yzolacija v Kyjevě, v Českém centru v Bukurešti a také v centru současného umění Matadero Madrid. Ve své disertační práci se zaměřuje na původ a důsledky užívání genderově podmíněného hodnocení a na chápání malířství jako maskulinní disciplíny. Během doktorandského studia získala stipendia na akademii výtvarných umění ve Vídni (Akademie der bildenden Künste Wien) a v Mnichově (Akademie der Bildenden Künste München). Svou uměleckou práci chápe jako jazyk, kterým lze hovořit o intimitě, zranitelnosti či každodennosti osobních příběhů, které však nestojí samy o sobě, ale jsou určovány socio-politickými jevy. V obrazech vytváří paralely mezi historickým vyobrazením aristokracie a současnou městskou buržoazií a také vykresluje, jak jsou rodinné, partnerské či profesní vztahy utvářeny tradičními genderovými rolemi. Samostatně i skupinově vystavovala na české scéně (například v Galerii mladých v Brně, v galerii Dole v Ostravě, v Národní galerii či v experimentálním prostoru NoD v Praze) a také v zahraničí (v Kunsthalle Trafo ve Štětíně, Baltic Triennial v Litvě, v galerii Exile ve Vídni nebo v galerii Arsenal v Bělostoku).