Marta Popivoda
Dílo vystavené ve Veletržním paláci:
Co nad námi leží stínem jak černý mrak / 2024 / video socha (8 × 8 m) / 4K, barveně/č&b, stereo zvuk (23 min, smyčka), dřevo / účinkují Jaroslava Skleničková a hlasy Kolektivu SdruŽeny / střih: Jelena Maksimović / kamera: Staša Bukumirović / zvukový design: Vladimir Živković / výzkumní aistentka: Eva Slabá / asistentka kamery: Michaela Sidorová / překlad: Ashley Davis / archivní záběry: ZF 0369 LIDICE, zdroj: Národní filmový archiv, Praha /poděkování: Katalin Erdődi, Kristina Tělupilová, Vojtěch Kyncl, Bohumil Melichar, Michal Simunek, Miloslav Vorlíček, Rike Frank, Christine A. Maier, İz Öztat, Matěj Strnad, Clarissa Thieme, Nela Pietrová / s laskavým svolením umělkyně
Ve snímku vystupují Jaroslava Skleničková (nar. 1926), poslední žijící lidická žena, a hlasy feministického kolektivu kolektivu SdruŽeny, které společně přednáší báseň (v češtině a angličtině), kterou napsala protifašistická odbojářka Anna Kvapilová v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla vězněna. Jaroslava báseň recituje zpaměti (s drobnými obměnami) při rozhovoru s Martou Popivodovou, jako odpověď na otázku jejího vztahu ke krajině Lidic.
* Nový projekt pro bienále Ve věci umění Praha.
Co nad námi leží stínem jak černý mrak, 2024, bienále Ve věci umění 2024, Národní galerie Praha – Veletržní palác (c) Jonáš Verešpej
Snímky z filmu Co nad námi leží stínem jak černý mrak, 2024, s laskavým svolením umělkyně
Nedaleko Prahy leží obec Lidice, kde došlo během druhé světové války k hroznému násilí. Místní byli nacisty falešně obviněni z účasti na odboji a nacisté se jim pomstili zničením celé obce. Nejenže zavraždili obyvatele, ale strávili také až rok a půl úpravami krajiny, aby zahladili skutečnost, že Lidice vůbec kdy existovaly. Po válce museli pozůstatky obce vypátrat archeologové. Přeživší se vrátili „domů“ na neznámé místo. Na místě původních Lidic je dnes památník. Místo zůstalo prázdné na počest a památku jejich zničení a pro přeživší se postavily nové Lidice nedaleko.
Právě lidická krajina je hlavním předmětem zájmu umělkyně a filmařky Marty Popivody, která chce více porozumět tomu, co se stalo. Krajinu vnímá jako živoucí archiv – nikoliv jako pouhé nečinné pozadí historických událostí, ale jako aktivního vypravěče, který vypráví o vztazích mezi lidmi a nelidským světem. Krajina ukrývá klíč k historii, ale promlouvá také k přítomnosti. Odhaluje mocenské vztahy a společenská pravidla, které ji utvářely a utvářejí dnes. Marta nám chce připomenout, že dějiny a paměť nejsou neutrální. Ovlivňují je ideologie a měnící se společenská a politická situace. Její videoinstalace nabízí vícero pohledů na lidickou krajinu a zve nás, abychom při prohlížení zaujímali různé pozice. Krajina v díle vypadá jako vymodelovaná. Souvisí to s tím, jak se Lidice proměňovaly: nejprve skrze násilí a později rekonstrukcí a novým pojetím památečního místa.
Umělecká rezidence v rámci bienále Ve věci umění 2024, @ Památník Lidice, prosinec 2023 (c) Tereza Havlínková
Marta Popivoda (žije v Berlíně a v Bělehradě, n. Bělehrad (Jugoslávie), 1982) je filmařka, umělkyně a výzkumnice, která žije a pracuje mezi Berlínem a Bělehradem. V její tvorbě ji zajímá především napětí mezi pamětí, historií a ideologií a vztahy mezi kolektivními a individuálními těly. Popivoda k nim přistupuje z feministické a queer perspektivy. Ve svých posledních pracích využívá krajinnou dramaturgii, feministické vyprávění a principy radikální pomalosti k vytváření slovních obrazů a scén (antifašistické) paměti.
Její první celovečerní dokumentární film Jugoslávie, jak ideologie hýbala naším společenstvím, měl premiéru na 63. Berlinale a byl promítán na mnoha mezinárodních filmových festivalech. Její druhý celovečerní dokument Landscapes of Resistance (2021) měl premiéru v soutěži Tiger na 50. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Rotterdamu, byl uveden na více než 50 filmových festivalech po celém světě a získal více než deset ocenění. Popivodina tvorba byla představena na významných bienále, jako je 12. berlínské bienále, bienále Manifesta 14, 59. bělehradské bienále, v galeriích Tate Modern Londýn, MoMA New York, MAXXI Řím, M HKA Antverpy, Muzeum moderního umění + MSUM Lublaň atd.
Popivoda si cení kolektivní praxe v umělecké tvorbě a výzkumu, řadu let byla součástí kolektivu Walking Theory. V současné době často spolupracuje s teoretičkou a dramaturgyní Anou Vujanović při tvorbě filmů, videoinstalací a performancí.