Kateřina Žák Konvalinová & Judita Levitnerová

Dílo vystavené ve Veletržním paláci:

Snění rezavějících ovcí / 2024 / multimediální instalace / zvuk (15 min), artprotis: ovce plemene Skudde, Zwartbles a Jacob, Farma Jednorožec, Jiří Santner (ovčák/střihač), tkalcovna Strmilov (Filip Kubák), Eva Vobrová (Dobroděj) a Textilní fakulta Technické univerzity v Liberci (Jiří Chaloupek), Ivo Brzobohatý, Judita Levitnerová, Kateřina Konvalinová / text: Lucie Rosenfeldová, Kateřina Konvalinová / zvuk: Jan Kašpar, Jiří Žák / s laskavým svolením umělectva. Made within the specific research project at FaVU-J-24-8619

Ve svém díle pro bienále propojují Kateřina Žák Konvalinová (Praha, n. Pardubice, 1991) a Judita Levitnerová (Brno, Hradec Králové, 1994) svůj zájem o textilní průmysl a produkci ovčí vlny. Hrdinkami tohoto příběhu mají být ovce. Pozornost se od lidské perspektivy přesouvá k širšímu nejen-lidskému náhledu. Autorky tím vyjadřují, jak je pro ně důležitá životní pohoda zvířat a etika chovu ovcí. v 19. století proslul český textilní průmysl výrobou velmi kvalitní vlny. Brno, které bylo jeho centrem, se označovalo za „moravský Manchester“. Za socialismu se rozvíjely nové postupy jako například technika Art protis s cílem průmyslově vyrábět levné tapisérie.

Umělkyně se zajímají o proměny textilního a vlnařského průmyslu po pádu režimu. Po roce 1989 ztratila vlna většinu své hodnoty a technologie Art protis zastarala. Judita a Kateřina zpochybňují i zkoumají myšlenku neužitečnosti. Vyrobily tapisérii technikou Art Protis z vlny považované za „odpadní“. Kdyby ji nevyužily, skončila by na hnoji na statku, kde Kateřina pracuje. Jejich akce propojuje zbytečnou vlnu se strojem technologie Art protis, který používá Judita Levitnerová a který je dnes vnímán jako slepá ulička textilního průmyslu. Návštěvnictvo je zváno, aby se textilního díla dotklo, posadilo se na něj nebo si na něj lehlo. Současně si lze poslechnout audio nahrávku, v níž se mísí zvuky z pastviny, nahánění stáda a stříhání ovcí s povídkami a komentáři od umělkyň.

Kateřina Konvalinová je audiovizuální umělkyně a performerka působící v Praze. Po absolvování Akademie výtvarných umění v Praze (2014–2020) se přihlásila na tříletý vzdělávací program zaměřený na ekologické a regenerativní zemědělství a chovatelství. Absolvovala stáž v Inland – Campo Adentro, kde se seznámila s pastevkyní Julií a spolupracovala s ní. V současné době pracuje na doktorském projektu Umění v rozšířeném poli na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU VUT), kde se věnuje výzkumu iniciativ, kolektivů a dalších typů kolaborativních praktik spojených s uměním, zemědělstvím a ekonomickou autonomií. K tomuto tématu přistupuje z feministické perspektivy péče.

Judita Levitnerová vystudovala Ostravskou univerzitu a pokračovala v magisterském studiu na Fakultě výtvarných umění v Brně v ateliéru Intermédií. V současné době pracuje na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU VUT) na své disertační práci na téma Současný informel, kde se mimo jiné zajímá také o techniku art protis, nahlíženou z feministické perspektivy ženské práce. Ve své umělecké praxi vychází především z média malby, malířské postupy však přenáší i do tvorby v jiných uměleckých formách, ať už jde o objekty, užitou módu nebo živý vizuální doprovod k hudebním vystoupením. Pracuje opakovaně s metodou imitace, kterou vnímá především jako další formu přiblížení se ke zkoumanému předmětu a jako péči o zapomenuté výtvarné techniky. S brněnským HaDivadlem a Studiem Intermedia spolupracovala na vzniku divadelní hry Sedimenty diagnózy wellness, ke které vyšla stejnojmenná kniha. Od roku 2019 se podílela na programu Galerie 209, následně pracovala v Galerii FaVU a v Galerii města Blanska. Její práce byly vystaveny i v rámci skupinových výstav v Domě pánů z Kunštátu, v galerii Pragovka nebo v Holešovické šachtě. V roce 2024 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.