Dominika Trapp

Dílo vystavené ve Veletržním paláci:

„Neukládejte ho na mě...“ – Tělo venkovské ženy / 2020 / multimediální instalace / audio (8 min 47 s), socha , malba (akvarel, pastel, 75 × 100 cm) / kresba (akvarel, tužka, 70 × 85 cm), kniha, závěs / socha navžena v spolupráci AU Workshop a Creature Furniture / s laskavým svolením umělkyně a Horváth Művészeti Alapítvány

Dominika Trapp (žije v Budapešti, n. Budapešť (Maďarsko), 1988) sleduje život žen v tradičních venkovských a patriarchálních společenstvích. Ženy zakoušely mnoho těžkostí, ale jen málokdy dostaly příležitost o nich mluvit. Musely čelit spoustě problémů v manželství, při porodu, při výchově mnoha dětí – a úmrtí některých z nich – i těžké dřině na polích a v domácnosti. o takových strastech se nemluvilo. o tom, s čím se žena potýká, obvykle vědělo jen pár nejbližších. Jejich příběhy zůstávaly nenapsané. Olga Nagy, etnografka z rumunské Transylvánie, svou knihou Asszonyok könyve (Kniha o ženách) toto mlčení prolomila. Mezi lety 1975 a 1984 sbírala orální historii rolnických žen a dopřála sluchu jejich příběhům. Jeden z nich se jmenuje „Neukládejte ho na mě“. Takové poslední přání vyslovila jedna žena: pokud by zemřela první, nechtěla, aby manželovo tělo uložili do hrobu nad ni. Nechtěla, aby ji při jejím posledním odpočinku zatěžoval. Instalace Dominiky Trapp je inspirována lidovou kulturou. Vzdává hold ženě a jejímu příběhu. Dává formu tomu, co ji tíží. Dominika vytvořila různé návrhy židlí, které reprezentují patnáct dětí – narozených, nenarozených a zesnulých, – které tato žena měla. Tvoří sloup, přičemž nahoře stojí utiskující manžel a žena jako základ rodiny je úplně dole. Sochu doplňuje malba, kresba a zvukové dílo. Umělkyně v nich sdílí další příklady ženských gest odporu v rolnické společnosti.

Dominika Trapp absolvovala v roce 2012 malířství na Maďarské univerzitě výtvarných umění. Její praxi charakterizuje dvojí zájem, který se skládá na jedné straně z citlivého malířského přístupu umožňujícího intuici a introspekci a na straně druhé z citlivosti zaměřené navenek, která podporuje dialogy mezi komunitami ve snaze o kolektivní sebepoznání. Prostřednictvím různých médií, jako je obraz, instalace a performance, se Trapp zabývá tématy, jako je vztah mezi tradicí a současnou kulturou, postavení žen v maďarských selských komunitách, historický kontext ženských poruch příjmu potravy a intuitivní malba jako potenciální somatická metoda uměleckého výzkumu.

V poslední době se účastnila rezidenčních programů v CEAAC ve Štrasburku, Art in General v New Yorku, Erste Stiftung ve Vídni a FUTURA v Praze. V roce 2020 byla její samostatná výstava představena v Trafó Gallery v Budapešti a v Karlin Studios v Praze. V roce 2021 se zúčastnila 14. pobaltského trienále ve Vilniusu, v roce 2022 následovala Manifesta 14 v Prištině a v roce 2023 EVA International – Ireland's Biennial v Limericku. Byla také jednou ze tří laureátů Esterházyho ceny za umění v roce 2023. V současné době působí na doktorandském studiu na Univerzitě umění a designu Moholy-Nagy v oboru multimediální umění.