Skončilo bienále Ve věci umění 2022
Druhý ročník se pro veřejnost uzavřel 23. října 2022. Zaměřil se na otázky spojené s dekolonizací v kontextu střední a východní Evropy a témata zranitelnosti, odolnosti a traumatu, a to jak kolektivního, tak individuálního.
Na výstavě probíhající na třech místech v Praze se představila díla 45 umělců a umělkyní z Ukrajiny, Filipín, Česka, Rumunska, Švédska a dalších zemí. Osm nových uměleckých projektů bylo vytvořeno přímo pro bienále a poprvé představeno veřejnosti. Živý program zahrnoval více než 80 akcí, včetně řady performance, debat a workshopů. Během tří měsíců aktivity bienále přilákaly více než 11700 diváků. Odrazem závazku organizátorů zpřístupnit umění veřejnosti byl vstup na výstavu a doprovodné akce zdarma. U příležitosti bienále vydal tranzit.cz publikaci Měkká místa - sborník obsahující teoretické texty a umělecké intervence. Kniha je dostupná v distribučních sítích ArtMap a Kosmas.
Robert Gabris a Luboš Kotlár pro bienále vytvořili site-specific instalaci pro secesní vilu Šaloun Studio, která se zabývala limity kolektivního úsilí. Druhá největší bienálová lokace - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze - nabídla divákům rozsáhlou instalaci Mandy El-Sayegh, vytvořenou ve spolupráci s Lily Oakes a Alice Walter, která stírala hranice mezi uměleckým dílem a prostorem bývalé nemocniční prádelny. V témže prostoru byly k vidění také videoinstalace i další projekty, mj. díla Hery Büyüktaşcıyan, Báry Kleinhamplové, Ancy Benery a Arnolda Estefána a Marie Tučkové. V hlavní bienálové lokaci v Galerii hlavního města Prahy v Městské knihovně se návštěvníci setkali například s obývací instalací kolektivů Prádelna, který tvoří umělkyně s dřívější nebo současnou zkušeností s bezdomovectvím. V dočasné dílně se ženy z kolektivu každý týden scházely a živě diskutovaly s návštěvníky. Hned v několika místnostech členité galerie byla prezentována díla zesnulé rumunské umělkyně Aliny Popy. Retrospektivní instalace přiblížila její rozmanitou a jedinečnou uměleckou praxi a zároveň podnítila debatu o etických, kurátorských a institucionálních aspektech prezentace děl předčasně zesnulých umělců. Pojem křehkosti reflektoval v kolekci skleněných zbraní umělec Tarek Lakhrissi i Hanni Kamaly s sérii abstraktních soch zobrazujících traumatizovaná těla. Bienále také hledalo vazby mezi dnešním stavem společnosti a traumaty z minulosti, mj. prostřednictvím děl autodidaktické malířky OMARY - Mary Oláh, romské malířky a přeživší holocaustu Ceiji Stojky, nebo německo-židovské umělkyně Charlotte Salomon.
Kromě tří výstavních míst se projekt skrze živý program rozšířil do celkem osmi prostorů v Praze, mj. Centra architektury a městského plánování, klubových prostorů Planeta Za a Bike Jesus a dalších lokací. V edukačním centru Galerie hlavního města Prahy se konaly workshopy pro děti i dospělé, zatímco představení a debaty se zabývaly tématy, jako je dekolonizace, umělecká praxe a válka na Ukrajině. V návaznosti na dlouhodobé partnerství s Kyjevským bienále se v rámci Ve věci umění představila také přehlídku ukrajinského videoartu vytvořeného během probíhající ruské invaze.