Symposium

WHO ARE WE TALKING WITH?
WHAT CAN INSTITUTIONS LEARN FROM ARTISTS?
May 17–18, 2019
Kampus Hybernská, Hybernská 998/4, Prague 1

tranzit.cz – Tereza Stejskalová, Vít Havránek, Veronika Janatková (Czech Republic), Krytyka Polityczna - Igor Stokfiszewski (Poland), Željka Blakšić alias Gita Blak, James & Brea McAnnaly/ The Luminary (USA), Emília Rigová (Slovak Republic), Andang Kelana (Indonesia), Sráč Sam (Czech Republic), Jiří Skála (Czech Republic), Ruti Sela (Israel), Chto Delat - Dmitry Vilensky (Russia), Alarm - Saša Uhlová, Jan Bělíček (Czech Republic), Illia Gladshtein (Ukraine), Mark Wilson (United Kingdom), Alex Martinis Roe (United Kingdom), Jonas Staal (Netherlands), Marcus Steinweg (Germany), Lucy Lopez (United Kingdom)

Sympozium S kým mluvíme? Co se mohou instituce (od)naučit od umělců? je součástí prvního ročníku bienále Ve věci umění, Praha. Na symposiu se umělci, umělkyně a umělecké kolektivy, jakož i zástupci a zástupkyně uměleckých institucí setkají nad otázkami týkajícími se vztahu uměleckých projektů, galerií a publika.

Gentrifikace, růst cen nemovitostí, nedostatek dostupného bydlení, sociální bubliny vytvářené prediktivními algoritmy sociálních sítí. Rostoucí sociální segregace ve fyzickém a virtuálním prostoru nás nutí potýkat se s krizí veřejného prostoru. Dnes často vůbec nerozumíme tomu, s čím nesouhlasíme, což souvisí s čím dál větším nedostatkem inkluzivněji pojatých platforem. Jak by na to mělo reagovat umění, ale především umělecké instituce?

Jak vytvořit skrze umění platformu, kde se budou moci setkávat a komunikovat lidé různých společenských vrstev, pohlaví, etnicity? V jakém ohledu potřebuje umělec ci umělkyně pro budování vztahů s publikem umělecké instituce? Jaké způsoby práce se může umělecká instituce (od)naučit z praxe umělců a umělkyň, kteří zapojují a spoluvytvářejí komunity a tak zviditelňují jejich problémy? Jak může být umělecká praxe inspirativní pro kritickou uměleckou instituci, která by se chtěla stát místem nepravděpodobných setkání v podmínkách sociálních bublin ve virtuálním i fyzickém prostoru?

První edice bienále Ve věci umění se potýká s otázkami soužití ve společnosti, v níž lidé přestali hovořit společným jazykem. Zdržuje se v místech, kde jazyk selhává, zkoumá pohrdání, podráždění, strach, frustraci, neporozumění, zlobu, agresi, únavu, apatii, lhostejnost, úzkost. S pocitem, že je nutné najít společné východisko, ohledává příčiny a podmínky emocionálního naladění současné společnosti. Tyto příčiny hledá v minulosti, v přítomnosti, či na ně hledí z perspektivy možných scénářů budoucnosti. První edice konající se v létě 2020 je organizovaná tranzit.cz a kurátorovaná Vítem Havránkem a Terezou Stejskalovou.

Sympozium se koná ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy a díky podpoře nadace Erste, Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky.

Jazykem sympozia je angličtina.
Sympozium je bezbariérové.
K dispozici je dětská herna s hlídáním.

tranzit.cz se řídí kodexem feministické umělecké instituce.

Pátek, 17.5.2019

10:00–10:15


tranzit.cz: Tereza Stejskalová, Vít Havránek, Veronika Janatková: Úvod

10:15–10:45


Igor Stokfiszewski: Smyčky antihmoty. Co by kulturní instituce měly a co by neměly odvozovat z komunitního umění

10:45–11:15


Gita Blak: Vysloveno

11:15–11:30


diskuze

11:30–11:45

— přestávka

11:45–12:15


James & Brea McAnnaly: Counterpublics a experimentální instituce: Co se odnaučit ve veřejném prostoru

12:15–12:55


Emília Rigová: Romští umělci: od kulturní apropriace k sebeprezentaci

12:55–13:10


diskuze

13:10–14:30

— pauza na oběd

14:30–15:00


Andang Kelana: Pouliční vizuální kultura (visual jalanan): Vizuální performance jako organická forma kolektivní mobilizace

15:00–15:40


Sráč Sam: Odvaha k míru

15:40–15:55


diskuze

15:55–16:10

— přestávka

16:10–16:40


Alarm - Jan Bělíček, Saša Uhlová: Role progresivních médií ve věku informačního přehlcení

16:40–17:10


Ruti Sela: Mimo jurisdikci

17:10–18:00


diskuze

Sobota, 18.5.2019

10:00–10:15


tranzit.cz — Tereza Stejskalová, Vít Havránek, Veronika Janatková: Úvod

10:15–10:45


Dmitry Vilensky — Chto Delat — Dialektika budování antiinstituce

10:45–11:15


Jiří Skála: Skoncovat s volnem

11:15–11:30


diskuze

11:30–11:45

— přestávka

11:45–12:15


Illia Gladstein: Festival filmu a urbanismu „86“

12:15–12:45


Mark Wilson: Jak vypadá smysluplná angažovanost?

12:45–13:00


diskuze

13:00–14:30

— pauza na oběd

14:30–15:00


Alex Martinis Roe — Čas vztahů (videopříspěvek)

15:30–16:00


Jonas Staal: Organizační umění

16:00–16:15


diskuze

16:15–16:30

— přestávka

16:30–17:00


Marcus Steinweg

17:00–17:30


Lucy Lopez: Od institucionálních principů k infrastruktuře

17:30–18:00


diskuze

tranzit.cz – Tereza Stejskalová, Vít Havránek, Veronika Janatková (Czech Republic)

Tereza Stejskalová je kurátorka a teoretička z Prahy. Je součástí tranzit.cz a odbornou asistentkou na
FAMU. Její kurátorské projekty jsou postavené na výzkumu a spolupráci. Společně se
Zbyňkem Baladránem v nedávné době spolukurátorovala projekt Biafra of Spirit. Studenti z
třetího světa v Československu v Národní galerii v Praze. Společně s Barborou Kleinhamplovou kurátorovala výstavy Terénní výzkum lidského druhu v dialogu s Harunem Farocki. Fotograf Festival, Praha (2015). Produkovala umělecké projekty Sleepers‘ Manifesto, New Museum, New York (2014), Sleepers, Tranzitdisplay, Praha (2014), 11th Gwangju Biennale (2016) a je spoluautorkou knihy Kdo je to umělec?, Akademie výtvarných umění v Praze (2015).

Vít Havránek je organizátor a teoretik sídlící v Praze. Od roku 2002 do roku 2019 pracoval jako ředitel iniciativy pro současné umění tranzit.cz. Roku 2007 spoluzakládal tranzitdisplay, centrum pro současné umění a přednáší současné umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Je členem tranzit.org, jednoho ze tří kurátorských týmů Manifesta 8, Murcia (2010). Jako kurátor či spolukurátor se podílel na řadě výstav v České republice i v zahraničí. Je přidruženým editorem jrp | ringier art publisher.

Veronika Janatková je nová výkonná ředitelka tranzit.cz, producentka, režisérka a kurátorka. V poslední dekádě působila především na poli dokumentárních filmů se sociálně-politickou tématikou. Zabývá se problematikou celosvětových výrobních řetězců a dynamiky globálního severu a jihu, feministických hnutí ve Rwandě, či politické reality na post-sovětském Kavkaze. Veroniky režijní debut z roku 2019 je dokumentární film o utopiích v kontextu vesmírných objevů a kosmického jara. Spoluzaložila DokuBaku, první nezávislý festival dokumentárního filmu v ázerbajdžánském Baku, kde působí jako programový dramaturg.
www.tranzit.org

Krytyka Polityczna - Igor Stokfiszewski (Poland)

Cykly antihmoty: Co by kulturní instituce měly a co by neměly odvozovat z komunitního umění
Igor Stokfiszewski je výzkumník, aktivista, novinář a umělec. Od roku 2013 spolupracuje s Jaśminou Wójcik na jejích uměleckých dílech angažujících místní společenství postindustriální čtvrti Ursus ve Varšavě. Je spolukurátorem výstav „Zakłady. Ursus 2014“ (Továrna. Ursus 2014) a „Ursus – spacer w czasie“ (Ursus – procházka v čase) (2015). Je také spoluautorem scénáře a pomocným režisérem kreativního dokumentu „Symfonia fabryki Ursus“ (Symfonie ursuské továrny) (2018), který režírovala Jaśmina Wójcik. Autor knih „Zwrot polityczny“ (Politický zvrat) (2009) a „Prawo do kultury“ (Právo na kulturu) (2018). Byl editorem elektronické knihy „Culture and Development: Beyond Neoliberal Reason“ (2017) a spolueditorem řady dalších publikací, jako například „Sztuka ze społecznością“ (Komunitní umění) (2018) a „Built the City“. „Perspectives on Commons and Culture“ (2015). Je členem organizačního týmu platformy Krytyka Polityczna, členem správní rady organizace European Alternatives a také členem odborové organizace Workers’ Initiative.
www.politicalcritique.org

Željka Blakšić alias Gita Blak

Vysloveno
Željka Blakšić alias Gita Blak je interdisciplinární umělkyně, která pracuje s 16mm filmem, videem, performancí a instalacemi. Ve svém díle zkoumá politiku dob minulých optikou konkrétních politických a sociálních podmínek. Její tvorba se často inspiruje chorvatskou subkulturou z 90. let 20. století, kdy došlo k oživení punkových, anarchistických a ekologických hnutí. Vzdor se projevoval spoluprací a vzájemným setkáváním různých alternativních sociálních skupin. Toto experimentální prostředí se stalo univerzitou rebelie – klíčovou silou, která umožnila veřejně hlásat nová vyjádření demokracie, spravedlnosti, společných hodnot a svobody slova. V nedávné době představila své performance a výstavy například v galeriích Filmwerkstatt Düsseldorf (Německo), Framer Framed (Nizozemsko), MoMA (New York), Gallery Augusta (Finsko), Recess (New York), AIR Gallery (New York), Offenbachplatz (Německo) a v dalších. V roce 2017 obdržela ocenění RU & NEA Award pro umělce působící v New Yorku. V roce 2016 byla vybrána do stipendijního projektu Recess Session a pro sezonu 2014/2015 získala v New Yorku stipendium AIR Gallery Fellowship. V současné době pracuje na projektu v dubajském centru umění Alserkal Avenue ve Spojených arabských emirátech.
www.gitablak.com

James & Brea McAnnaly/ The Luminary (USA)

Alternativní veřejnost + prefigurativní instituce: veřejné odnaučování
Brea a James McAnally společně založili a řídí projekt The Luminary, který představuje rozsáhlou platformu pro umění, teorii i akci. Sídlí ve městě St. Louis v americkém státě Missouri. Společně a také prostřednictvím svého uměleckého projektu US English uspořádali více než čtyřicet výstav ve Spojených státech i jinde ve světě, včetně trienále Counterpublic, v rámci něhož se od dubna do července 2019 konají různé výstavy na více než dvou tuctech míst ve městě St. Louis.
Jejich výstavy, prezentace a přednášky se konaly například v galeriích Walker Art Center, the Pulitzer Arts Foundation with Ballroom Marfa, The Contemporary, Baltimore, School of the Museum of Fine Arts, Boston, Atlanta Contemporary Art Center, Carnegie Mellon University, Kansas City Art Institute, INCA, Transformer, Washington University in St. Louis nebo Moore College of Art and Design. Oba působí jako členové komise pro výtvarné umění v rámci vládního úřadu pro podporu umění National Endowment for the Arts. James McAnally obdržel grant pro autory kratších textů o umění Creative Capital | Andy Warhol Foundation Arts Writers Grant a jeho publikace jsou součástí sbírek řady významných institucí, jako jsou například Museum of Modern Art (MoMA), Smithsonian Museum of American Art, Los Angeles County Museum of Art (LACMA) nebo Brooklyn Museum. Kromě toho je James spoluzakladatelem a šéfredaktorem odborného časopisu Temporary Art Review, který představuje mezinárodní platformu pro kritiku současného umění se zaměřením na alternativní prostory a prostory provozované samotnými umělci. Je také spoluzakladatelem národní sítě nezávislých uměleckých prostor a pořadatelů zvané Common Field. Brea McAnally předsedá komisi pro umění a kulturu Vanguard Cabinet Art and Cultural Committee na úřadu starosty města St. Louis. V roce 2019 obdržela ocenění Visionary Award.
Jejich dílo v různých realizacích rozsáhle komentovala či představila řada publikací, například New Yorker, The New York Times, Los Angeles Times, Washington Post, Al Jazeera, USA Today, Art in America, Chicago Tribune, Hyperallergic, Art Papers, ArtFCity, Artnet, BOMB Magazine nebo Frieze.
www.theluminaryarts.com
www.counterpublic.us

Emília Rigová (Slovak Republic)

Romští umělci: od kulturní apropriace k sebereprezentaci
Emília Rigová (ročník 1980) je vizuální umělkyně původem ze Slovenska. Kromě vlastní umělecké tvorby také vyučuje umění (objekt, multimédia, intermédia) na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici. Objekt ve formě instalace nebo jako performance či site-specific projekt je pro Rigovou základním prvkem jejího uměleckého vyjádření. Dále ve své tvorbě využívá dvourozměrné rozhraní počítačové grafiky, inspirované základy klasické malby. Její práce tematicky zkoumá intersubjektivitu emocí ovlivněných konkrétním sociokulturním prostředím. Mezi hlavní témata jejích děl patří kulturní či sociální stereotypy, alter ego, interní a externí budování romské identity a apropriace romského těla v dlouhé historii evropské kultury. V roce 2018 získala Cenu Oskara Čepana a také ocenění Roma Spirit.
www.emiliarigova.com

Andang Kelana (Indonesia)

Vizuální Jalanan: Vizuální performativita jako přirozená forma kolektivní mobilizace
Andang Kelana (1983, Jakarta) je výtvarník, kurátor a grafik. Spoluzakládal organizaci Forum Lenteng, kde v současnosti působí jako člen umělecké rady. V roce 2015 se jako kurátor podílel na výstavě pouličního umění v indonéské národní galerii pod názvem „Visual Jalanan: Bebas Tapi Sopan (Free But Proper)“. Od března 2012 také vedl odborný časopis visualjalanan.org, který mapuje pouliční vizuální aktivity a produkce. V roce 2017 a 2018 působil jako spolukurátor festivalu Pekan Seni Media (týden mediálního umění) na několika místech v Indonésii. Na konci roku 2018 se jako umělec podílel na výstavě Indonesian Contemporary Art and Design 2018 (ICAD), kde prezentoval svůj projekt „20 Years of Nothing“ – grafický výzkum a archiv o streetpunkové hudební skupině Gamelanoink, která vznikla v roce 1998. Režíroval již dva dokumentární filmy – „Rangkasbitung: A Piece of Tale“ (2011) a „Tiger of Minahasa“ (2015).
www.andangkelana.com
www.visualjalanan.org
www.forumlenteng.org

Sráč Sam (Czech Republic)

Odvaha k míru
Sráč Sam (1969) se ve své práci věnuje přehodnocování jazykových, vizuálních a sociálních vzorců, které vycházejí z mocenských podnětů a z jejichž součtu se následně vytváří pojem kultura. Založila galerii sam83, organizuje rezidenční pobyty Umělec na chatě, vydává nezávislý časopis „PIŽMO“ a knižně vydala texty „Vanda“ (2011), „Kuniba má rád věci třikrát“ (2011) a „Strach mého muže“ (2017). Nastavením vlastní socio-ekonomické odpovědnosti patří k umělcům, kteří předjímali etický obrat v umění. Situace, které uvádí, jsou prostředí, v nichž demonstruje polohy manipulace a přístupů ke skutečnosti. V různém poměru přechází od výrazně artificiálních, jako jsou performance, po zcela přirozené, které jsou od reality nerozlišitelné. V každém případě je výsledkem nová zkušenost účastníka, i když může jít jen o vyvolání vzpomínky.
www.sam83.cz/sracsam

Jiří Skála (Czech Republic)

Skoncovat s volnem
Umělecká praxe Jiřího Skály vychází převážně z odkazu konceptuálního umění. Dlouhodobě se věnuje samotným podmínkám vzniku umění, které klade do vztahu s ostatními lidskými aktivitami. Právě díky odkrývání a pojmenovávání jejích nenápadných forem, které ukazuje jako důsledek společenského vývoje, směřuje Skálovo dílo do budoucnosti a nabízí emancipační potenciál, který může jít i za hranice umění.
Své práce prezentoval Skála na nejrozličnějších mezinárodních kolektivních výstavách, jako je GNS v Palais de Tokyo v Paříži (2003), The Other Tradition ve Wiels v Bruselu (2011), Manifesta 11 v Curychu (2016), nebo na samostatných výstavách, jako je Výměna rukopisu v Art in General v New Yorku (2006), Dvě skupiny předmětů v galerii Hunt Kastner Gallery v Praze (2007), Jabberwocky v galerii Foksal ve Varšavě (2014) a nakonec In my Hands, Every day, In my Sight, Every Day v Hunt Kastner Gallery v Praze (2017). V roce 2009 obdržel cenu Jindřicha Chalupeckého.
www.gettoworkjirka.cz

Ruti Sela (Israel)

Za hranicí jurisdikce
Ruti Sela prezentovala svá díla po celém světě na řadě výstav a v různých prostorách, včetně Biennale of Sydney, Istanbul Biennial, Berlin Biennial, Manifesta, New Museum Triennial, Israel Museum, Centre Pompidou, Art in General (NY), Tel Aviv Museum, Tate Modern, Jeu de Paume, ZKM, Ludwig Museum, HKW a Fondazione Sandretto Re Rebaudengo. V roce 2009 založila ve spolupráci s Maayan Amir dlouhodobý umělecký projekt Exterritory, za který obě umělkyně získaly ocenění Young Artists Award od organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO, 2011).
Během roku 2011 působila jako hostující rezidentka na škole Rijksakademie v Amsterdamu. V roce 2014 vydalo nakladatelství Archive Books knihu o jejích dílech pod názvem „For the Record“. Kromě toho editovala antologii „Extraterritorialities in Occupied Worlds“ (ve spolupráci s Maayan Amir, Punctum Books 2016).
rutisela.net

Chto Delat - Dmitry Vilensky (Russia)

Dmitry Vilensky (narozen roku 1964 v Leningradu) je umělec a pedagog. Pracuje převážně v rámci kolektivních projektů a zaměřuje se na vývoj velkoformátových architektonických konstrukcí, pořádání vzdělávacích seminářů a výukových her a také na tvorbu grafiky a filmů. Patří k zakládajícím členům platformy Chto Delat (Co dělat?), kterou v roce 2003 založila skupina umělců, kritiků, filozofů a spisovatelů s cílem propojit politickou teorii, umění a aktivismus. Vilensky zároveň působí jako editor novin Chto Delat. V Petrohradu vede školu angažovaného umění – School of Engaged Art.
Napsal řadu příspěvků do uměleckých publikací, účastní se různých sympozií a konferencí, působí jako hostující učitel na mnoha mezinárodních uměleckých akademiích. Spolupracoval na řadě výstav a performancí platformy Chto Delat. V nedávné době se představil například v těchto galeriích: MUAC (The Museo Universitario Arte Contemporáneo), Mexiko (samostatná výstava, 2017); KOW BERLIN (samostatná výstava, 2017 a 2015), San Paulo Biennale (2014), Art, Really Useful Knowledge Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía, Madrid (2014), Art Turning Left: How Values Changed Making 1789–2013 – Tate Liverpool, Liverpool (2013); FORMER WEST: Documents, Constellations, Prospects, Haus der Kulturen der Welt, Berlín (2013); 10th Gwangju Biennale, Kwangdžu (2012); Chto Delat in Baden-Baden, Staatliche Kuntsthalle, Baden-Baden, 2011; Chto Delat Perestroika: Twenty Years After: 2011–1991, Kölnischer Kunstverein, Kolín nad Rýnem, 2011; Ostalgia, New Museum, New York, 2011; Study, Study and Act Again, Moderna Galerija, Lublaň, 2011; The Urgent Need to Struggle, Institute of Contemporary Art, Londýn, 2010.
www.chtodelat.org

Alarm - Saša Uhlová, Jan Bělíček (Czech Republic)

Saša Uhlová and Jan Bělíček
Jan Bělíček a Saša Uhlová jsou editory webového názorového deníku A2larm. Ve své přednášce se podělí o zkušenosti s tím, jak může úspěšná progresivní platforma zasáhnout publikum mimo svou obvyklou sociální bublinu. Web A2larm vznikl v roce 2013 jako on-line odbočka předního českého magazínu A2 zaměřeného na umělecká, politická a společenská témata. Následně rozrostl v moderní platformu umožňující sdílení politických, kulturních a socioekonomických příběhů a praktik a stal se nejčtenějším progresivním on-line médiem v České republice (s průměrným počtem 300 000 zobrazených stránek za měsíc). Publikují se zde politické názorové články, komentáře, zprávy, analýzy, recenze a krátké dokumentární filmy a videoreporty. A2 i A2larm podporují prodemokratickou a progresivní politickou agendu a poskytují prostor kvalitní kritické a investigativní žurnalistice. Jejich cílem je dát hlas těm, kteří nejsou ve velkých médiích dostatečně zastoupeni.
www.a2larm.cz

Illia Gladshtein (Ukraine)

Festival filmu a urbanismu „86“
Ilja Gladstein se narodil v Kyjevě v roce 1985. V 15 letech náhodou zhlédl snímek „Zvrácený“ od Gaspara Noé, který mu navždy změnil život. Studoval medicínu, ale místo lékařské kariéry se rozhodl pracovat v oboru filmových festivalů. Celých pět let pracoval jako dramaturg sekce krátkých filmů na mezinárodním filmovém festivalu Molodist. V roce 2013 spolu s Nadiou Parfan založil Festival filmu a urbanismu „86“ v městečku Slavutyč poblíž Černobylu. Kromě toho Ilja působí také jako distributor a producent dokumentárních filmů.
www.86.org.ua

Mark Wilson (United Kingdom)

Jak vypadá smysluplná angažovanost?
Mark Wilson studoval tiskařské umění na vysoké škole Manchester School of Art. Po ukončení studií pracoval v divadle ve vzdělávacích společnostech Greenlight a Waterfall Theatre. Do muzea People’s History Museum nastoupil v roce 2004 a od té doby působil na různých pozicích včetně koordinátora pracovníků návštěvnických služeb a asistenta kurátora. V současné době Mark pracuje jako komisař výstav. Kurátorsky řídil krátkodobé výstavy Dedicated to all Defenders of Human Freedoms: The Art of Paul Peter Piech (2016) a Savage Ink: The Cartoon & The Caricature (2017). Při jejich přípravě plně zúročil své znalosti a zájem o historickou i současnou radikální tiskařskou scénu. Kromě těchto tradičnějších výstav se Mark jako jeden z vedoucích projektu podílel také na oceňovaných komunitních koprodukovaných výstavách Never Going Underground: the fight for LGBT+ rights (2017) a Represent! Voices 100 Years On (2018). V současné době pracuje na dvou významných projektech v muzeu People’s History Museum.
Výstava Disrupt? Peterloo and Protest (2019) připomíná masakr v Peterloo, ke kterému došlo před 200 lety a který patří k zásadním událostem v historii města Manchester a k určujícím okamžikům pro britskou demokracii. Projekt zkoumá samotný masakr v Peterloo, jeho odkaz a také minulost, současnost a budoucnost protestu. Výstava zahrnuje i takzvaný Protest Lab – experimentální galerii, kterou mohou využívat lidé, společenství i organizace ke sdílení a rozvoji svých stanovisek a nápadů na kolektivní úsilí o změnu. Výstava Nothing About Us Without Us (2019) vychází z dlouhodobého komunitního projektu, který sleduje vyobrazování lidí se zdravotním znevýhodněním a jejich aktivismus.
www.phm.org.uk

Alex Martinis Roe (United Kingdom)

Čas vztahů
Alex Martinis Roe (narozena v Melbourne roku 1982, pracuje v Berlíně a Canbeře) dlouhodobě spolupracuje s mezinárodními feministickými uskupeními a podílí se na jejich politické činnosti, což výrazně ovlivňuje její dílo. V rámci svých projektů mapuje feministické rodokmeny a usiluje o podporu konkrétních a produktivních vztahů mezi různými generacemi, aby tak přispěla k budování feministické historie i budoucnosti. To zahrnuje vývoj výzkumných a vypravěčských metodologií, které využívají nelineárního chápání času, reagují na konkrétní praktiky různých společenství a předjímají, jak mohou tyto propletené vztahy formovat nové politické aktivity. Výběr nedávných samostatných výstav: Alliances, GfZK – Museum of Contemporary Art, Lipsko, 2018; To Become Two, Badischer Kunstverein, Karlsruhe, 2017; The Showroom, Londýn, 2017; ar/ge kunst Bolzano, 2017; Casco – Office for Art, Design and Theory, Utrecht, 2016–2017. Mezi výstavy, na kterých v poslední době spolupracovala s dalšími umělci, patří například Fabriques de contre-savoirs, Frac Lorraine, Mety, 2018; Sex, Taxispalais – Kunsthalle Tirol, Innsbruck, 2018; Still I Rise: Feminisms, Gender, Resistance, Nottingham Contemporary, 2018. Martinis Roe vede magisterský program Sochařství a prostorová tvorba na vysoké škole Australian National University. Sama vlastní titul PhD z melbournské vysoké školy Monash University a v minulosti působila jako odborná asistentka v rámci postgraduálního programu Graduate School na vysoké škole University of the Arts Berlin. V roce 2018 získala ocenění Kunstpreis Europas Zukunft (Budoucnost Evropy – umělecké ocenění).
www.alexmartinisroe.com

Jonas Staal (Netherlands)

Organizační umění
Jonas Staal se jako výtvarník ve svých dílech zabývá vztahem mezi uměním, propagandou a demokracií. Založil uměleckou a politickou organizaci New World Summit (2012–současnost) a také kampaň New Unions (2016–současnost). Ve spolupráci s utrechtskou galerií BAK, basis voor actuele kunst založil projekt New World Academy (2013–2016) a společně s Florianem Malzacherem v současné době řídí utopický výcvikový tábor Training for the Future (2018–současnost) v rámci festivalu Ruhrtriennale v Německu. Mezi jeho nedávné výstavy patří Art of the Stateless State (Moderna Galerija, Lublaň, 2015) a Museum as Parliament (spolu s Demokratickou federací Severní Sýrie, Van Abbemuseum, Eindhoven, 2018). Jeho projekty se mezi vystavovateli těší velké oblibě. Svou práci prezentoval například na výstavách 7th Berlin Biennale (2012), 31st São Paulo Biennale (2014), Oslo Architecture Triennial (2016) a Göteborg Biennale (2017). Na podzim roku 2
www.jonasstaal.nl

Marcus Steinweg (Germany)

Prof. Dr. Marcus Steinweg se narodil v roce 1971 a v současné době žije v Berlíně, kde působí jako filozof. Zároveň pracuje jako profesor na umělecké akademii Art Academy v Karlsruhe. Výběr z jeho nedávno publikovaných knih: „Duras“ (spoluautorka Rosemarie Trockel, Berlín: Merve 2008); „Politik des Subjekts“ (Zürich/Berlín: Diaphanes 2009); „Aporien der Liebe“ (Berlín: Merve 2010); „Kunst und Philosophie / Art and Philosophy“ (Kolín nad Rýnem: Walter König: 2012); „Philosophie der Überstürzung“ (Berlín: Merve 2013), „Inkonsistenzen“ (Berlín: Matthes & Seitz 2015), „Evidenzterror“ (Berlín: Matthes & Seitz 2015), „Gramsci Theater“ (Berlín: Merve 2016), „Splitter“ (Berlín: Matthes & Seitz 2017), „Subjekt und Wahrheit“ (Berlín: Matthes & Seitz 2018), „Proflexionen“ (Berlín: Matthes & Seitz 2019). Některé z jeho knih vydalo nakladatelství MIT Press v angličtině.

Lucy Lopez (United Kingdom)

Od instituce k infrastruktuře: struktury péče
Lucy Lopez je kurátorka, spisovatelka a editorka, která v současné době působí jako hostující kurátorka v galerii Grand Union v Birminghamu, výzkumná kurátorka v galerii Eastside Projects v Birminghamu a doktorandka na umělecké škole Birmingham School of Art, 2016–2019. V minulosti zastávala pozici kurátorky výstav a výzkumu v utrechtské galerii BAK, basis voor actuele kunst. Vystudovala kurátorství na fakultě Goldsmiths vysoké školy University of London, kde získala titul MFA. Jako spoluzakladatelka se v roce 2014 podílela na vzniku výstavního prostoru a rezidenčního programu nazvaného Jupiter Woods. Její výzkum se zaměřuje na feminismus, péči a institucionální praxi. Vybrané projekty: Ways of Learning, Grand Union, 2018 & BALTIC, 2019; Policy Show, Eastside Projects, 2017; Nicoline van Harskamp, Englishes, BAK, 2016; Instituting for the Contemporary, BAK, 2016; Unstated (or Living Without Approval), spolukurátorka Maria Hlavajova, BAK, 2016; at continental margins (propositions), Jupiter Woods, 2015; biotic/abiotic, spolukurátorka Hanna Laura Kaljo, Gallery Apart, Řím, 2014. Její příspěvky se v nedávné době objevily například v odborných časopisech Temporary Art Review nebo Art and the Public Sphere a také v publikaci FORMER WEST od nakladatelství MIT Press.
www.grand-union.org.uk