Raut #8: Jsme holky z ulice
„Dřív jsme řešily, jak sehnat základní věci, teď si vybíráme, kde vystavovat,“ říkají členky Prádelny

Balu, Monika, Magda, Linda a Helena jsou umělkyně, které svůj čas věnují tvorbě i přímým akcím na podporu žen bez domova. Samy s životem na ulici zkušenost mají. „Jsme holky z ulice. Všechny z nás tam v nějaké fázi života žily. Kolektiv mě probírá do jiného života. Dřív jsem řešila jen to, jak si zaopatřit základní věci – abych si obstarala jídlo a měla kde přespat. Teď si vybíráme, kde budeme chtít vystavovat. K tomu bych se nikdy sama za sebe nedostala,“ říká členka kolektivu Monika.
„Vyhodili mě z ubytovny a neměla jsem kam jít, myslela jsem si, že zůstanu na ulici. Jediné, co mě napadlo, byla Magda. Věděla jsem, že ta by mě na ulici nenechala. Tehdy mi hodně pomohla,“ popisuje Balu pozadí svého vztahu s umělkyní Magdou Kwiatkowskou, která funguje jako mediátorka společných schůzek i dalších aktivit kolektivu. Spolek vznikl během zimy 2019/2020 v rámci tříměsíční rezidence žen v sociální tísni v pražské Galerii INI. Členky kolektivu se dnes pravidelně scházejí a věnují se psaní, kreslení či točení filmů, a společně problematizují stereotypní zobrazování lidí v sociální nouzi.
„Chceme, aby nás ostatní vnímali. Neděláme nic jen tak,“ říká Balu. Jejich poslední film vznikl jako záznam performance, kterou kolektiv plánoval pro festival Všichni jsme emotivní. Členky společně napsaly text, který vychází z jejich životů. Autobiografický text se volně prolíná s improvizovanými výstupy a film vyjevuje banalitu a nesmyslnost neporozumění a předsudků, kterým lidé bez domova musí čelit. Kromě vlastní tvorby se kolektiv věnuje i různým aktivitám na podporu žen na ulici, kterým členky pomáhají v rámci jejich projektu pojízdné prádelny. Jindy zase ženám bez domova umožňují přespat v prostorách pražské INI galerie.
Odebírat podcast
na Spotify, Apple Podcasts nebo na SoundCloudu
„Díky kolektivu máme možnost pomoct těm, kdo jsou ve stejné situaci. Ženy bez domova to mají obzvlášť těžké. Jejich ,partneři‘ je mlátí nebo je nutí šlapat. Já jsem tohle naštěstí nezažila, mám špičaté lokty,“ říká Monika.
„Štve mě, že lidé bezdomovce často odsuzují. To, že máte práci a bydlení, neznamená, že nemůžete najednou spadnout až na dno,“ říká Helena. Balu s Monikou se shodují, že dalším velkým problémem naší společnosti je nezájem o problémy druhých. „Dnes jsou všichni solidární s Ukrajinou. Berou to jako povinnost, ale vůči svému nejbližšímu okolí jsou dál lhostejní,“ dodává Monika.
Kolektiv se představí v rámci festivalu performance Všichni jsme emotivní, který pořádá tranzit.cz v pražském Divadle X10 a připravuje také projekt pro nadcházející ročník bienále Ve věci umění, který se uskuteční v Praze od 21. července 2022.
Podcast Raut je součástí projektu tranzit.cz / bienále Ve věci umění „Centrum a periferie: Kulturní pouště ve východní Evropě”, který je podpořený grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska (Fondů EHP) v rámci programu Kultura. Série vzniká za podpory Státního fondu kultury České republiky. Hlavním partnerem tranzit.cz je nadace ERSTE.
This work is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License.
Další díly

Raut #1 Spolky, družstva, svazy
21. 06. 2021

Raut #2 Umění jako radikální sociální práce
21. 07. 2021

Raut #3 Nás se ještě nikdo neptal
26. 08. 2021

Raut #4 Kdo má moc měnit umělecké školy?
15. 10. 2021

Raut #5 Nerůstem proti vyhoření
22. 02. 2022

Raut #6 Polská muzea na vlně konzervativní revoluce
28. 03. 2022

Raut #7 Sesterství feministické potížistky Audre Lorde
15. 04. 2022

Raut #8 Jsme holky z ulice
05. 05. 2022

Raut #9 Jsou umělecké školy dostupné všem?
13. 07. 2022

Raut #10 Proč svět umění řeší dekolonizaci?
13. 09. 2022

Raut #11 Pro český svět umění jsme stále v první řadě cizinci
12. 12. 2022